Vlna veder, nebo horká vlna - rozdíl je hlavně v názvu. Definice už tak jednoduchá není

Vlna veder, nebo horká vlna? Ačkoli mohou oba výrazy pro někoho působit jako dvě odlišné meteorologické situace, ve skutečnosti označují tentýž jev. Mnohem složeitější je určit, kdy už několik teplých dnů můžeme označit za horkou vlnu. V tomto článku problematiku rozebíráme do podrobna. Zdroj fotografie: Depositphotos
Zobrazit fotogalerii

Horká vlna a vlna veder jsou dvě pojmenování stejného jevu

Česká média i meteorologové používají výrazy "horká vlna" a "vlna veder". Mezi těmito názvy ale není pevně stanovený odborný rozdíl. V obou případech jde o české vyjádření anglických termínů heat wave nebo hot wave - tedy o několikadenní období mimořádně vysokých teplot.

Obr. 1: Horká vlna v Doksanech byla v červnu 2026 extrémní (zdroj: archiv počasí Meteocentrum)

Jeden tropický den proto ještě horkou vlnu představovat nemusí. Stejně tak nemusí každá horká vlna přinést absolutní teplotní rekord nebo extrémně vysoké teploty pro dané území. Podstatou tohoto jevu je kombinace intenzity, délky trvání a odchylky od podmínek, na které jsou obyvatelé daného regionu v daném období zvyklí.

Jednoduché pojmenování a interpretace tohoto jevu se mění v poměrně složitý klimatologický problém. A protože jsou horké vlny spojovány také s rizikem zdraví nebo dokonce života obyvatel, jedná se také o problém bioklimatologický nebo biometeorologický, zejména pokud horkou vlnu předpovídáme.

Jedna univerzální definice neexistuje

Světová meteorologická organizace (WMO) upozorňuje, že pro horkou vlnu neexistuje jediná globálně platná definice. Obecně jde o období několika po sobě jdoucích dnů s neobvykle vysokými teplotami, konkrétní teplotní hranice a minimální délka epizody se ale mezi jednotlivými zeměmi i studiemi liší.

Obr. 2: Horká vlna v roce 2003, která přinesla do Portugalska naměřený rekord 47,3 °C dne 1. srpna (zdroj: teplota v 850 hPa, model CFSr2, wetterzentrale.de)

Dává to smysl. Teplota 32 °C může být v Česku již výrazným horkem, zatímco v některých oblastech jižního Španělska, Blízkého východu nebo severní Afriky jde během léta o poměrně běžnou hodnotu. Naopak teplota hluboko pod 30 °C může představovat mimořádný extrém v chladném přímořském nebo severském klimatu.

Definice se proto dělí především na absolutní a relativní. Vedle nich existují také přístupy kombinující více meteorologických veličin nebo přímo zohledňující reakci lidského organismu (bioklimatologický přístup). Horké vlny se pak následně posuzují na základě jejich délky, obvykle ve dnech, které nazýváme jako den s horkou vlnou.

Absolutní definice pracují s pevnou teplotní hranicí

Nejjednodušší způsob vymezení používá pevně danou teplotu. Horká vlna může být například definována jako nejméně tři po sobě jdoucí dny, během kterých maximální teplota překročí 30 °C.

V českém výzkumu se často používá propracovanější definice vytvořená Kyselý & Kalvoda (1998), která definuje horkou vlnu na základě tří podmínek:

• Maximální denní teplota musí dosáhnout alespoň 30 °C nejméně ve třech dnech,
• průměr maximálních teplot za celou epizodu musí být nejméně 30 °C a
• během horké vlny se nesmí vyskytnout den s maximální teplotou pod 25 °C (hranice letního dne).

Co z toho vychází? Že mezi obecná meteorologická rizika lze zařadit nejen tropické dny s teplotou 30 °C a vyšší, ale i pouhé letní dny s teplotou 25 °C a vyšší, pokud jsou v synergii s jinými jevy. Definice podle Kyselý & Kalvoda (1998) umožňuje zachytit i delší období, během kterého se objeví jeden nebo dva chladnější dny (stále ale letní dny), aniž by celá by byla horká vlna uměle rozdělena na dvě samostatné epizody. Na základě toho již v roce 1994 mohla být vymezena jedna z extrémně dlouhých horkých vln, a to 34 dnů trvající ve Strážnici na jihu Moravy. Pochopitelně, v průběhu ní nebyly všechny dny nutně tropické.

Výhodou absolutních definic je jejich jednoduchost a snadná srozumitelnost. Nevýhodou je horší přenositelnost mezi různými klimatickými oblastmi. Stejná hranice totiž může v jedné zemi představovat mimořádný extrém, zatímco jinde běžné letní počasí. Kyselý & Kalvoda je tak jen těžko přenesitelný do Skandinávie nebo naopak do centrálního Španělska.

Jak již bylo řečeno, v české meteorologii se také horké vlny vymezovaly čistě na základě tropických dní - buď 3 nebo 5 bezprostředně za sebou navazujících dní s teplotou 30 °C a více. Od tohoto přístupu se ale opustilo, z výše zmíněných důvodů přílišného zjednodušování.

Relativní definice zohledňují regiony

Relativní přístupy nepracují s jednou pevnou hodnotou pro všechny oblasti. Teplotu porovnávají s dlouhodobým rozdělením teplot na konkrétním místě a v konkrétní části roku. Jde tedy o posouzení anomálií, respektive odchylek, nejčastěji od klimatického normálu. Tím posledním klimatickým normálem je období let 1991-2020.

Horká vlna pak může být vymezena například jako nejméně tři dny, během kterých maximální nebo průměrná teplota překračuje 90. či 95. percentil. Zjednodušeně řečeno jde o teploty, které patří mezi nejvyšších pět nebo deset procent hodnot běžných pro dané místo a kalendářní období. Podobný přístup lze najít například v Novotný & Vysoudil (2025), kde byly horké vlny pro olomoucké klima vymezeny jako 99. percentil teploty vzduchu (čili ne na základě teplotních maxim, ale řady všech zaznamenaných teplot ve studovaném období).

Obr. 3: Počet dní s horkou vlnou a studenou vlnou v Olomouci v období 2017-2020 dle Novotný & Vysoudil (2025)

Relativní přístup umožňuje porovnávat horké vlny v odlišných klimatických regionech. Mimořádně teplo v Helsinkách tak nemusí mít stejné absolutní hodnoty jako mimořádné teplo v Athénách. V obou případech ale může jít o obdobně neobvyklou odchylku od místního klimatu.

Pro klimatické sledování se používá například index WSDI (warm spell duration index), který počítá dny v nejméně šestidenních obdobích, během nichž maximální teplota překračuje 90. percentil příslušného kalendářního dne.

Důležité je také to, na jaké teploty jsme si právě zvykli

Zdravotní dopad horka nezávisí pouze na dlouhodobém klimatu, ale také na počasí během předchozích týdnů. Teplota 32 °C může lidský organismus zatížit více na začátku června po chladném jaru než v srpnu po několika týdnech letního počasí. Podobný případ jsme letos vnímali v květnu, kdy horká vlna zasáhla především západní Evropu, kdy v Anglii naměřili neuvěřitelných 35 °C. To bylo pro tamější obyvatelstvo skutečným extrémem, protože takové teploty jsou zde výjimečné v červenci nebo v srpnu, natož pak na konci května.

S počasím během předchozích dnů pracuje například australský Excess Heat Factor, který byl vyhodnocen pro evropské prostředí například v článku Excess Heat Factor climatology, trends, and exposure across European Functional Urban Areas od autorů Oliveira et al. (2022), viz Obr. 4. Ten porovnává průměrnou teplotu během tří dnů jak s dlouhodobým klimatologickým prahem daného místa, tak s průměrem předchozích třiceti dnů. Zohledňuje tedy nejen samotný extrém, ale také krátkodobou aklimatizaci obyvatelstva.

Obr. 4: Expozice k intenzivním horkým vlnám pro evropská města v období 1991-2018 (zdroj: Oliveira et al., 2022)

První horká vlna sezony proto může být zdravotně velmi nebezpečná, i když nepřinese nejvyšší teplotu celého léta. Lidé ještě nemusejí mít přizpůsobené chování, denní režim ani fyziologickou reakci organismu. Lidé také mohou mít tendenci první horka roku podceňovat, což s nízkou adaptací organismu jde vlastně proti sobě.

Horké vlny jsou také o to nebezpečnější, jsou-li vysoké denní teploty v synergii s jinými jevy - například s vysokými teplotními minimy, tedy přítomností teplých (minimální teplota vyšší nebo rovna 17 °C), a zejména tropických (minimum vyšší nebo rovno 20 °C), nocí. V případě mimořádně horkých vln, tak jako v letošním červnu, se mohou vyskytnout i v našich podmínkách dokonce noci, kdy teplota nepoklesne pod 24 nebo i 25 °C (zejména ve městech nebo v místech ovlivněných fénovým prouděním), což silně přispívá k tepelnému stresu obyvatelstva - rizika se jen zvyšují. Tepelný stres ale ovlivňuje celá řada dalších faktorů, viz dále.

Kdy a proč horké vlny vznikají?

V Česku se horké vlny vyskytují především během léta, nejčastěji v červenci a srpnu. Mohou ale přijít už v květnu nebo červnu a pokračovat také v září, tak jako tomu bylo před povodněmi v roce 2024.

Z meteorologického hlediska bývají spojené s dlouhodobějším přílivem velmi teplého vzduchu od jihu až jihozápadu a s oblastí vysokého tlaku vzduchu. Sestupné (subsidenční, sesedavé pohyby vzduchu v anticyklónách omezují tvorbu oblačnosti a srážek, zatímco intenzivní sluneční záření dále prohřívá zemský povrch. Ten potom ohřívá emitováním tepla samotnou vzduchovou hmotu.

Obr. 5: Připomenutí toho, jak může vypadat den v horké vlně v Česku, červen 2026 (zdroj dat: čhmú)

Významnou roli může hrát blokující tlaková situace, při které se tlakové útvary pohybují jen pomalu a horký vzduch zůstává nad jednou oblastí několik dnů nebo déle. Pokud je navíc půda suchá, menší část dostupné energie se spotřebovává na výpar vody a větší část přímo ohřívá povrch a přilehlý vzduch. Horko a sucho se tak mohou navzájem zesilovat.

Teplota vzduchu neříká, jaké horko člověk skutečně zažívá

Z meteorologického hlediska můžeme horkou vlnu vymezit v podstatě pouze pomocí teploty vzduchu. Pro posouzení dopadu na člověka to ale často nestačí. Lidský organismus nevnímá jen teplotu naměřenou ve stínu ve standardní meteorologické budce. Tepelnou zátěž ovlivňuje také vlhkost vzduchu, rychlost větru a především sluneční (krátkovlnné radiační) a tepelné (dlouhovlnné) záření okolních povrchů.

Obr. 6: Tepelná expozice člověka (zdroj: Lehnert, 2021; habilitační práce)

Při stejné teplotě vzduchu může být proto situace úplně jiná na zastíněné ulici pod stromy a na otevřeném náměstí vydlážděném rozpáleným kamenem. Ve stínu může být tělo před přímým slunečním zářením chráněné, zatímco na otevřeném prostranství přijímá teplo nejen ze Slunce, ale také z rozehřátých fasád a povrchů. Právě těmito vazbami se zabývá humánní bioklimatologie.

UTCI převádí počasí na tepelnou zátěž člověka

Jedním z nejpoužívanějších moderních bioklimatologických ukazatelů je Universal Thermal Climate Index, zkráceně UTCI. UTCI kombinuje teplotu vzduchu, vlhkost, rychlost větru a střední radiační teplotu (Mean radiant temperature, zkr. MRT), měřené a přepočítané na základě měření kulovým teploměrem. Součástí výpočtu UTCI je pokročilý model termoregulace lidského organismu a model přizpůsobování oblečení venkovním podmínkám.

Výsledkem je ekvivalentní teplota vyjádřená ve stupních Celsia. Nejde ale o předpověď toho, jakou teplotu by ukázal teploměr, ani o prostou „pocitovou teplotu“. Hodnota vyjadřuje, jakou fyziologickou reakci by u referenčního člověka vyvolaly dané meteorologické podmínky. Jde vlastně o jakousi simulaci tepelné expozice lidského těla v daných podmínkách.

Obr. 7: Stupnice tepelného stresu podle ekvivalentní teplotě UTCI (°C) (zdroj: Bröde et al. 2009; www.utci.org)

UTCI mezi 9 a 26 °C odpovídá podmínkám bez tepelného stresu. To může být na první pohled zavádějící, připomínáme ale, že se nejedná o hodnoty samotné teploty vzduchu. Teplota vzduchu představuje pouze jeden z parametrů, který do výpočtu vstupují! Hodnoty od 26 do 32 °C znamenají mírnou tepelnou zátěž, 32 až 38 °C silnou, 38 až 46 °C velmi silnou a hodnoty nad 46 °C extrémní tepelnou zátěž. Extrémní tepelná zátěž může vzniknout při teplotách vzduchu výrazně pod 46 °C.

UTCI může být na osluněném místě výrazně vyšší než samotná teplota vzduchu. Naopak stín a proudění vzduchu mohou tepelný stres významně snížit, přestože teplota vzduchu zůstává téměř stejná. Klíčovou roli hraje také aktivní povrch (trávník/beton), budovy (odrážené záření z budov dopadající na pokožku člověka), reliéf a další prvky ve městě nebo v přírodě.

Ani UTCI ale není kouzelné číslo

Přestože UTCI zachycuje venkovní tepelnou zátěž komplexněji než samotná teplota vzduchu, nelze jej považovat za individuální zdravotní diagnózu. Výpočet pracuje s referenčním člověkem, standardizovanou aktivitou a modelem oblečení. Nezohledňuje konkrétní věk, zdravotní stav, užívané léky, hydrataci ani individuální aklimatizaci.

Mnoho bioklimatických studií vzniklých na území Česka zkoumalo vliv teploty vzduchu a dalších tepelných indexů na úmrtnost. Pro působení horka přinesly teplota vzduchu a zkoumané indexy poměrně podobné výsledky. UTCI tedy nemusí být automaticky lepším statistickým prediktorem úmrtnosti než jednodušší ukazatele. Jeho velkou výhodou je ale možnost lépe popsat skutečné venkovní podmínky a rozdíly uvnitř města. Hodí se proto například k mapování tepelně zatížených prostranství, hodnocení stínu, zeleně nebo adaptačních opatření.

Jak horko zvyšuje úmrtnost?

Při vysokých teplotách se lidský organismus snaží udržet stabilní vnitřní teplotu především rozšířením cév v kůži a pocením. Pocením dochází k ochlazování odpařováním potu, protože se uvolňuje latentní teplo. Tím se ale zvyšuje zatížení oběhového systému a dochází ke ztrátám vody a minerálů. Proto nebezpečí roste při vysoké vlhkosti, protože pot se hůře odpařuje. Stejně důležité jsou velmi teplé noci. Pokud se organismus nemůže během noci ochladit a zregenerovat, tepelná zátěž se mezi jednotlivými dny kumuluje.

Pouze část úmrtí během horkých vln je vedena jako přímý následek úpalu nebo přehřátí. Mnohem častěji horko zhoršuje již existující kardiovaskulární, cerebrovaskulární, respirační nebo ledvinová onemocnění. Na úmrtním listu pak může být uveden například infarkt, cévní mozková příhoda nebo selhání organismu, přestože důležitým spouštěčem bylo extrémní horko. Nejohroženější skupinou jsou senioři, lidé s chronickými nemocemi, osoby užívající některé léky, malé děti, lidé pracující nebo sportující venku a obyvatelé špatně větraných a přehřívajících se bytů. Významnou roli hraje také sociální izolace a možnost dostat se do chladnějšího prostředí.

Dopad horkých vln je patrný i v českých městech

Arsenović et al. (2019) zkoumali úmrtnost během horkých vln v deseti českých městech v letech 2015 a 2016. Použili přitom  definici horké vlny Kyselý & Kalvoda (1998) a hodnotili celkovou úmrtnost, úmrtnost na kardiovaskulární a respirační onemocnění a zvlášť populaci starší 65 let.

Během horkých vln byla celková míra úmrtnosti vyšší ve všech sledovaných městech. Statisticky významný rozdíl mezi horkými vlnami a ostatními letními dny se projevil v sedmi z deseti měst. Výraznější dopad byl patrný mezi obyvateli staršími 65 let. V Olomouci, Plzni a Liberci nebyl rozdíl statisticky významný. To ale neznamená, že zde horko nepředstavuje riziko. Výsledky mohou ovlivnit menší počet obyvatel a úmrtí, místní klimatické podmínky, intenzita městského tepelného ostrova, struktura populace i kvalita bydlení a zdravotní péče.

Další bioklimatické práce ukazují, že dopad horka se v Česku liší prostorově a souvisí mimo jiné s mírou urbanizace, věkovou strukturou a lokální zranitelností obyvatelstva.

Proč jsou města během horkých vln zranitelnější?

Města mění přirozenou energetickou bilanci krajiny. Tmavé střechy, asfalt a další nepropustné povrchy pohlcují během dne velké množství sluneční energie. Hustá zástavba omezuje výhled na chladnější oblohu (Sky View Factor) a může snižovat provětrávání ulic. Další teplo produkuje doprava, klimatizace, průmysl a budovy.

Obr. 8: V městském prostředí je tepelná expozice odlišná oproti venkovnímu (autor: D. Novotný)

Nejvýrazněji se městský tepelný ostrov často projevuje večer a v noci. Zatímco okolní krajina po západu Slunce rychleji chladne, městské materiály postupně uvolňují energii nahromaděnou během dne. Právě teplé noci jsou z hlediska zdraví mimořádně důležité. Byt může zůstat přehřátý i dlouho poté, co venkovní teplota začne klesat, a obyvatelé nemají možnost si od denní tepelné zátěže odpočinout.

Město musí nabídnout stín, vodu i možnost ochlazen

Adaptace na horké vlny a změny klimatu nemá jedno univerzální řešení. Jak zdůrazňují Oke et al. (2017) v knize Urban Climates, městské klima vzniká kombinací vlastností povrchů, vegetace, vody, proudění a geometrie zástavby. Účinná adaptace proto musí pracovat s více opatřeními současně.

Zásadní je role modrozelené infrastruktury. Mezi městské zelené prvky patří stromy v ulici, parky, aleje, ale také zahrady, květnaté louky nebo tradiční trávníky. Právě s adaptací na změny klimatu mohou i květnaté louky pomoci. Pilotní studie Novotný et al. (2026), která porovnávala městskou louku s pravidelně sečeným trávníkem v Olomouci, ukázala, že jejich vliv na denní tepelnou zátěž není zcela jednoznačný. Rozdíly v MRT a UTCI se měnily podle výšky, struktury a vývojové fáze porostu, takže louka nepůsobila během celého léta jako univerzálně chladnější povrch. Stabilnější přínos se však ale projevil v půdě, která byla pod loukou soustavně chladnější a vlhčí. Květnaté louky tak mohou podporovat zadržování vody, odolnost vůči suchu a městskou biodiverzitu, nelze je ale chápat jako náhradu stromového stínu - spíše jako další součást komplexní městské adaptace.

Obr. 9: Květnaté louky jako adaptační opatření (autor: V. Květoňová)

Za klíčové tedy lze považovat vytváření stínu. Stromy, podloubí, stínicí plachty, pergoly nebo vhodná orientace ulic omezují množství záření, které dopadá na člověka a okolní povrchy. Právě snížení radiační zátěže může být pro tepelný komfort důležitější než malý pokles teploty vzduchu. Pozor, se stromy to může být složitější - pokud je jich v některých ulicích (s určitou orientací a zejména pokud se jedná o úzké ulice s vysokými budovami) příliš mnoho, mohou blokovat cirkulaci vzduchu, a tím zvyšovat koncentraci škodlivin a v noci tak mohou v ulici zadržovat více tepla. Výsledkem pak mohou být vyšší minimální teploty, což je při horké vlně nežádoucí. Je nutné tedy adaptační opatření realizovat rozumně, kontextově a komplexně.

Vegetace navíc ochlazuje prostředí výparem, pokud má k dispozici dostatek vody. Pomáhají také propustné povrchy, vhodně navržené vodní prvky, světlé materiály, omezení přebytečného antropogenního tepla a zachování ventilačních koridorů. Vedle úprav veřejného prostoru jsou důležité budovy, venkovní stínění oken, noční větrání, dostupná chladná veřejná místa a systémy včasného varování.

Za příkladné opatření v českých i zahraničních městech jsou stále častěji považovány vodní mlžítka. Jemné kapky vody se odpařují a odebírají okolí teplo, takže mohou lokálně snížit teplotu a zlepšit tepelný komfort. Jejich účinnost ale závisí na vlhkosti vzduchu, větru, velikosti kapek, umístění trysek i zastínění. Nejde tedy o opatření, které bude fungovat stejně dobře za všech podmínek. Nová studie Dunjić et al. (2026) hodnotila hodnotili mlžicí systémy na venkovních zahrádkách restaurací v Novém Sadu. Nejlepší podmínky zaznamenali při kombinaci stínu a mlžení. Ve srovnání s plně osluněným místem byla hodnota UTCI v průměru nižší o 3,5 °C a v některých krátkých intervalech až o 9,5 °C. Výsledek ale nelze připsat samotnému mlžení, protože významnou část ochlazení vytvářel stín. Na některých osluněných místech byly účinky mlžicích systémů nevýrazné nebo dokonce nepříznivé. Přesto tři čtvrtiny dotázaných hostů uvedly, že se díky mlžení cítily chladněji. Mlžítka proto mohou být užitečným lokálním doplňkem, neměla by ale nahrazovat stromy, stín a promyšlená urbanistická řešení.

Obr. 10: Výsledek vnímání efektu mlžítek na člověka v Novim Sadu dle Dunjić et al. (2026)

Definice sama nikoho před horkem neochrání

Rozdíl mezi „horkou vlnou“ a „vlnou veder“ je tedy skutečně hlavně jazykový. Mnohem důležitější je otázka, jak danou epizodu vymezíme a k jakému účelu definici potřebujeme. Pro klimatologa může být vhodná relativní hranice založená na percentilech. Pro meteorologickou výstrahu může být praktičtější pevně stanovená teplota. Pro veřejné zdraví je ale nutné přihlížet také k teplým nocím, délce epizody, předchozímu počasí, místní zranitelnosti a reálné tepelné zátěži člověka.

Horká vlna totiž není nebezpečná pouze tehdy, když padne teplotní rekord. Riziko vytváří především dlouhé trvání, nedostatečné noční ochlazení a nemožnost uniknout z přehřátého prostředí. A právě v tomto směru mohou vhodně navržená města, systémy varování a cílená pomoc ohroženým lidem zachraňovat životy.

Možnost návratu horké vlny již několik dní za sebou modely připouští na začátku srpna. Jak intenzivní bude, to se teprve uvidí. Je vysoká pravděpodobnost, že se vrátí dny s teplotou nad 35 °C. Sledujte proto naše stránky pro aktuální informace, včetně předpovědi pro Vaši lokalitu.