Celoroční zámrz centrální Arktidy může být minulostí

Nová studie přináší nové poznatky týkající se citlivosti Arktidy na změny teploty. Zdroj fotografie: National Snow and Ice Data Center

Po řadu století se odvážní průzkumníci potýkali s problémy, které jim způsobovaly nekonečné plochy mořského ledu kolem severnímu pólu. I když během léta led částečně odtával, jeho okraj stále zůstával daleko od pólu a často komplikoval plavbu i daleko na jih od točny. Mnohokrát se stalo, že loď do ledu zamrzla a bylo nutné čekat do příštího léta nebo loď opustit a po nerovném povrchu ledu se probíjet k jihu.

Během staletí se i přes všechny komplikace zvětšovaly naše poznatky o polárních oblastech. Jedním z nejdůležitějších bylo objevení zpětné vazby mezi plochou mořského zámrzu a teplotou vzduchu. Pokud se teplota udržuje dlouho a výrazně nad bodem mrazu, led se dělí na kry a postupně klesá jeho rozloha. Na místě ledu se ukazuje otevřené moře, které má mnohem menší schopnost odrážet sluneční záření než led pokrytý sněhem. Pokud chybí ledová a sněhová pokrývka, tak se navíc teplo z mořské vody může bez problémů přenášet do atmosféry. Oba dva efekty tak pomáhají zvyšovat teplotu vzduchu v Arktidě a tím v konečném důsledku přispívat k dalšímu tání.

V průběhu posledních desetiletí máme poměrně přesné záznamy o měnící se rozloze mořského ledu. Ještě lépe než plocha vyjadřuje množství ledu jeho objem. Ten se během maxima ročního cyklu (duben) snížil asi o 30 % mezi lety 1980 a 2018. Během září, kdy je ledu nejméně, se objem zbývajícího ledu snížil dokonce o 69 %. Rychlost změny vede vědce k analýzám za jakých podmínek můžeme být svědky letní Arktidy úplně bez ledu. Aktuální výzkumy naznačují, tato hranice by mohla být překročena už při globálním oteplení o 2 °C, možná dokonce o trochu níže.