Porovnání povodní 1997 a 2024. Jak jsme se za tu dobu posunuli?

Česko se vzpamatovává z ničivých povodní, které způsobila tlaková níže Boris extrémními srážkami. Nejvíce ničivé byly na tocích odvodňujících Jeseníky, ale nevyhnuly se ani četným místům v Čechách. Jak jsme se v přípravě proti nim posunuli oproti roku 1997? A jak nám napomáhaly modelové předpovědi? Zdroj fotografie: 123rf
Zobrazit fotogalerii

Český hydrometeorologický ústav po meteorologické události, která byla ve znamení extrémních srážek a povodní, zveřejnil mapy ukazující sumy srážek v průběhu ničivých povodních v červenci 1997 a nyní v září 2024. To nám umožňuje analyzovat rozdíly mezi oběma událostmi. Ty mají na první pohled cosi společného. Při obou situacích zaznamenaly nejvyšší srážkové úhrny oblasti v Jeseníkách a jejich okolí. Na mapě lze vidět, že se tu objevila místa, kde v průběhu 3. až 8. července 1997 a v průběhu 12. až 16. září 2024 spadlo i přes 500 mm srážek. Jen pro představu, dlouhodobý srážkový normál pro území ČR činí 684 mm, ale například v Podkrušnohoří jsou místa, kde je to jen lehce přes 400 mm. Čili za těchto pár dní spadlo v Jeseníkách tolik srážek, co v českých nížinách za celý rok a více.

Obě situace se přeci jen ale něčím odlišují na první pohled - například tentokrát v roce 2024 byly Beskydy na srážky mnohem chudší než v červenci 1997. To je důvod, proč tentokrát nebyly extrémní povodní tak moc ohroženy oblasti středního a dolního toku řeky Moravy. V roce 1997 se jistým symbolem stala obec Troubky na Přerovsku, která leží na soutoku Moravy a Bečvy. Tenkrát se tu totiž setkaly povodňové vlny z obou řek. Následky byly katastrofické: Celá obec zaplavena a 9 obyvatel zahynulo. Nejen proto se po červenci 1997 začala brát protipovodňová opatření mnohem vážněji. Letos naštěstí byly Troubky ušetřeny.

Srážky v září 2024 byly kromě toho více posunuty i na západ, nevyhnuly se tedy Čechám. Je očividné, že návětrný efekt, o kterém jsme v průběhu povodní mnohokrát psali, způsobuje vysoké srážkové úhrny i v oblasti relativně nízkých Žďárských vrchů. Řeky odvodňující toto pohoří tak ohrožovaly letos zejména Chrudimsko a Svitavsko. Letošní povodně ale kromě toho vykazovaly větší srážky na jihu Moravy a především v oblasti Novohradských hor. Díky tomu došlo k rozbouření Lužnice a Malše, které ohrozily například obec Plav.

Obr. 1: Srovnání úhrnů srážek při povodních 1997 a 2024 (Zdroj: ČHMÚ, upraveno)

V čem se posunuly předpovědní služby oproti roku 1997? 

Je pochopitelné, že jsou doteď meteorologické modely do jisté míry limitovány. Například často zmiňovaný model lokálního charakteru ALADIN neprovádí výpočet výstupů s dostatečným předstihem. K dispozici jsou vlastně data jen 2 až 3 dny dopředu.

V tomto ohledu jsou stále nezastupitelné globální modely (například GFS, americký GEM, evropský ECMWF, GEFS apod.), které nám dávají alespoň základní představu o tom, jaká situace nás čeká a jaké nebezpečí z ní může pramenit. K tomu je důležitá ale jedna poznámka - není vhodné se spoléhat jen na jeden výstup jednoho modelu, ale modely mezi sebou porovnávat. Zvlášť při těchto rizikových situacích.

Model ALADIN byl pochopitelně o to více limitován v roce 1997, protože je vyvíjen teprve od roku 1991. Hlavním problémem povodní v červenci 1997, který byl skutečně problematický i pro globální modely letos, byl opět několikrát zmíněný návětrný efekt. Tento jev totiž dokáže ve spojitosti se silným větrem velmi výrazně umocnit spadlé srážky v horských oblastech (na jejich návětrné straně) - Jeseníky, Beskydy, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, ale i Českomoravská vrchovina nebo takové Železné hory. S tímto efektem zvlášť tehdejší modely příliš nepočítaly.

Obr 2: Návětrný efekt a srážkový stín (zdroj: ČHMÚ, upraveno)

Obecně proto lze říci, že situace v roce 1997 byla do jisté míry zpočátku podceněna, protože se nepočítalo s takovou katastrofou, která v následujících dnech a týdnech nastala. Ostražitost samozřejmě zvýšily meteorologickým předpovědním službám již konvekční srážky na konci června 1997, díky kterým byla vydávána první upozornění. Na ty pak byla v červenci vázána další upozornění. Problém byl v tom, že byla vydána v podstatě "běžná upozornění na běžné povodňové situace". Brzy se však výstrahy upřesňovaly a v dalších dnech před a v průběhu první vlny srážek července 1997 vznikaly krizové štáby a probíhala další varování. V každém případě toto objektivní podcenění roku 1997 vynutilo vznik zdokonaleného systému varovné služby a zlepšení přípravy na úrovni povodňových orgánu, z čehož Česká republika letos těžila.  

Posun modelů dopředu

Jak již bylo zmíněno, obecně při těchto rizikových situací je nutné brát ohled na více výstupů globálních modelů. Nedá se totiž jednoznačně říci, že by jeden model byl lepší než druhý, každý z nich pracuje odlišným způsobem. Platí, že při různém typu počasí bude pro konkrétní specifickou lokalitu, pro kterou chceme předpověď udělat, vhodný jiný model. Některý pro oblast Česka předpovídá spolehlivě teplotu vzduchu, jiný lépe zvládá srážky při určité synoptické situaci a proudění vzduchu a úplně jiný model zase lépe předpoví rychlost a směr větru...

Obr. 3: Předpověď srážek globálního modelu ECMWF (zdroj: WXCharts.com)

Od globálního měřítka (tedy od globálních modelů) je pak teprve možné přistoupit k lokálnímu měřítku (modelům). Mezi ně patří třeba model ICON, který obecně pro území Česka dobře předpovídá srážky, nebo zmiňovaný ALADIN, který je jistým způsobem vychytán na předpověď počasí pro naše území. Z těchto důvodů je také při předpovídání počasí velmi důležité pracovat přímo s meteorologem, protože o finální (a teoreticky té nejlepší) předpovědi počasí nebo rizikové situaci může rozhodnout jeho zkušenost.

Dnes se kromě toho užívají nejmodernější přístupy - například Meteocentrum.cz pracuje se strojovým učením. Princip tohoto učení je takový, že vznikají pokročilé modely učící se z historických dat a minulých předpovědí, které porovnávají se skutečností. Jednotlivé výstupy jsou pak vhodně kombinovány a hlavním cílem je minimalizovat odchylky do budoucna. Výsledkem je pak nejpravděpodobnější varianta vývoje počasí, která však ani v dnešní době nemůže být stoprocentní jistotou.

Obr. 4: Porovnání předpovědi pro Náchod jednotlivých modelů. Meteocentrum kombinuje několik výstupů (zdroj: Meteocentrum)

Modely se obecně posunuly (zejména v případě globálních modelů) v přesnosti a časoprostorovém rozlišení. Například v roce 1997 bylo toto rozlišení natolik nízké (nepřesné), že tyto modely v předpovězených srážkách nebraly v potaz spojení silného větru a českých pohraničních hor. Přitom návětrný efekt těchto pohoří byl důvod katastrofických povodní na severní Moravě a ve Slezsku.

Proč bylo nyní méně obětí ve srovnání s rokem 1997?

Katastrofa v roce 1997 se 60 obětmi na životech byla pochopitelnou záminkou k prevenci před dalšími podobnými povodněmi. Ty se vrátily již v roce 2002, a to ještě na některých místech zejména v Čechách, ve vyšší intenzitě (co se průtoků a vodních stavů týče). I přes to, že materiální škody byly obrovské, počet obětí klesl z 60 na 16.

Proč tomu tak bylo? Zejména proto, že jsme byli již zkrátka lépe připraveni. Jednak se již vážně otevřelo téma protipovodňových opatření a jednak se již začala realizovat. Vždyť už v roce 2000 vznikla komplexní Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR. Zkušenosti s katastrofou jsou zkrátka důvodem zvýšení prevence a tím pádem i menšího počtu oběti oproti povodním z roku 1997. Platilo to i letos. A to i přes ohromující rozsah letošních povodní na Jesenicku, Šumpersku, Bruntálsku, Opavsku a Ostravsku, které si vyžádaly pět obětí. 

Povodně jsou na území Česka stále nejrizikovějším hazardem, proti kterému očividně funguje zejména realizace protipovodňových opatření - ať už přírodě blízkých, technických nebo i legislativních. 

Obr. 5: Řeku Desnou v samotném Šumperku se i přes extrémní povodňový stupeň podařilo udržet v korytě díky práci meteorologů, hydrologů a preventivním opatřením (autor: D. Novotný)