Blesky v horách znovu zranily turisty. Bouřky jsou v Tatrách, Alpách i českých horách v tomto období smrtelným rizikem

Bouřky na horách patří k nejnebezpečnějším situacím, které mohou turisty během letní sezóny potkat. V Tatrách skončilo po úderu blesku v nemocnici sedm lidí a podobné případy se opakují téměř každý rok. Riziko se netýká jen velehor - nebezpečné bouřky mohou turisty ohrozit také v Krkonoších, Jeseníkách nebo dalších českých pohořích. Zdroj fotografie: meteocentrum.cz
Zobrazit fotogalerii

V Tatrách skončilo po blesku v nemocnici sedm lidí

Tatry v posledních dnech znovu připomněly, že nejsou nebezpečné jen v zimním období, kdy padají laviny. Z hlediska rizik pak v teplém půlroce do popředí vstupují bouřky, zejména ve vysokohorském terénu. Podle slovenského serveru iMeteo skončilo po úderu blesku v nemocnici sedm lidí. K události došlo na polském Giewontu (1 894 m n. m.), kde k podobným neštěstím dochází poměrně pravidelně. Například 23. srpna 2019 si silná bouřka v této oblasti vyžádala 4 mrtvé a desítky zraněných (viz dále). V letní části roku, kdy je bouřková aktivita na horách nejvyšší, bouřky ohrožují turisty v podstatě každoročně.

Obr. 1: Bouřky v Tatrách jsou v létě téměř každodenní záležitostí. Z Liptova směr Západní Tatry (autor: D. Novotný, září 2025)

Velmi riziková je především situace, kdy bouřka zastihne turisty na hřebenech, vrcholech nebo v otevřeném skalnatém terénu. Právě zde se člověk může snadno stát jedním z nejvyšších bodů v okolí. Problémem navíc bývá rychlost vývoje bouřek - horská oblačnost se může během krátké doby změnit z nenápadných kupovitých oblaků v intenzivní bouřkový systém.

Tatry jsou velmi rizikové

Tatry patří mezi oblasti, kde bouřky každoročně představují jedno z nejvážnějších rizik pro turisty. Tragické případy se zde opakují zejména v letním období, kdy se bouřky často vyvíjejí velmi rychle a zasahují exponované hřebeny, sedla i vrcholy. Nejde přitom jen o Vysoké Tatry, ale také o Západní Tatry a Roháče, kde se turisté často pohybují ve skalnatém a otevřeném terénu vysoko nad hranicí lesa. Zvýšené riziko ale je zpravidla i na Malé a Velké Fatře, Oravských Beskydech a rozhodně v Nízkých Tatrách, kde je četnost bouřek velmi vysoká. Hovořit by se ale mohlo i o dalších pohořích, mezi které patří Kysucké Beskydy, Slovenské rudohoří nebo třeba Stražovské vrchy.

Obr. 2: První znaky konvekce v Nízkých Tatrách u vrcholu Skalka (1 980 m n. m.) v čase kolem 9:30 - objevují se první "malé" cumuly, které za pouhé dvě hodiny mohou vyrůst v bouřku. Čas na sestup (autor: D. Novotný, září 2024)

Jednou z nejtragičtějších událostí posledních let byla bouře z 22. srpna 2019, která zasáhla polskou i slovenskou část Tater. Celkem si vyžádala pět obětí a desítky až více než sto zraněných. Největší neštěstí se odehrálo na polském Giewontu, kde blesk udeřil do vrcholového kříže a elektrický výboj se šířil i po řetězech a mokrém skalnatém terénu. Na místě zemřeli čtyři lidé a podle tehdejších zpráv utrpělo zranění zhruba 150 turistů. Ve stejný den došlo k tragédii také v Roháčích, kde je zpřístupněna exponovaná hřebenovka. Na štítu Baníkov (2 178 m n. m.) zasáhl blesk skupinu českých turistů; tlakovou vlnou, kterou blesk vytváří, byl jeden z turistů smeten ze štítu a pád nepřežil. Zraněna byla také turistka, která šla s ním. Roháče jsou obzvláště nebezpečné, protože v turistických okruzích jsou často podceňovány a v porovnání s Vysokými Tatrami považovány za "nižší hory". Opak je ale pravdou - Roháče (příp. Západní Tatry) jsou s vrcholy přesahující 2 100 i 2 200 m nad mořem vysoké poměrně dost, navíc v roháčské skupině jsou zvláště exponované, skalnaté a členité. Ústup před rychle se blížící nebo vznikající bouřkou je velmi obtížný.

Další zásahy bleskem byly v Tatrách zaznamenány i mimo tuto mimořádnou epizodu. V roce 2016 například ve slovenských Roháčích po zásahu bleskem zemřel šestatřicetiletý český turista z Kroměříže. Záchranáři mu už nedokázali pomoci. Podobné případy ukazují, že nejde o ojedinělé neštěstí - ostatně, takové případy bychom v podstatě nalezli až do letošního roku každoročně. Jde o opakující se typ rizika, které je pro vysokohorské prostředí typické, zejména to středoevropské.

Obr. 3: Kolem poledne mohou být z "malých" kumulů oblaky typu cumulus congestus, případně již cumulonimbus, jak ukazuje fotografie z Liptova v první dekádě září (autor: D. Novotný, září 2025)

Zkušenosti horských záchranářů se přitom shodují v jednom: nejdůležitější je nečekat, až bouřka dorazí přímo nad hřeben. To už je pozdě. Pokud se na horách začne rychle vyvíjet bouřková oblačnost (nejrizikovější jsou cyklonální situace, případně přítomnost výškové tlakové níže nebo nevýrazného tlakového pole při vlhkém a teplém proudění), je slyšet hřmění nebo se zhoršuje dohlednost, je nutné túru neprodleně otočit a sestoupit níže. Napovědět mohou také rostoucí oblačnost typu cumulus směrem vzhůru, která značí probíhající konvekci. "Kopec tu bude i za tisíc let, ale když člověka na hřebeni zabije blesk, už nikam nedojde," jak často komentuje podobné případy horská záchranná služba.

Nejde jen o Tatry. Rizikové jsou i české hory

Bouřky jsou významným rizikem také v českých horách. Krkonoše, Jeseníky, Šumava nebo Beskydy sice nemají charakter velehor, ale z pohledu bouřek mohou být nebezpečné podobně. Turisté se často pohybují na otevřených hřebenech, v blízkosti rozhleden, kovových zábradlí, řetězů nebo turistických přístřešků, které nemusejí představovat bezpečný úkryt. O nebezpečí blesků v českých horách připomínají i památníky obětem hor. V Krkonoších nebo Jeseníkách lze narazit na příběhy lidí, které nezabila lavina ani pád, ale právě náhlá změna počasí, bouřka nebo zásah bleskem. Například v Jeseníkách byl v minulosti zaznamenán smrtelný zásah mladého turisty bleskem v okolí vrcholu Vozka (1 377 m n. m.), což ukazuje, že ani česká pohoří nelze podceňovat.

Obr. 4: I v takovém Českém lese se navzdory předpovědi může objevit bouřka. Tak, jako tomu bylo například v závěru července 2024 v okolí hory Dyleň (940 m n. m.), autor: D. Novotný, červenec 2024

Horský terén bouřky nejen zvýrazňuje, ale zároveň zhoršuje možnosti bezpečného ústupu. Vzduch je při proudění přes horské svahy nucen vystupovat, ochlazuje se a při dostatku vlhkosti může rychle vznikat mohutná kupovitá oblačnost. Zpočátku může jít o neškodně vypadající oblaky typu cumulus, později o cumulus congestus a nakonec o bouřkový cumulonimbus.

Obr. 5: Oblak typu cumulonimbus, v nížinách nepřehlédnutelný a přehledný - na horách to může být problém (autor: D. Novotný, červen 2024)

Pro turisty je zásadní právě čas. Bouřka v horách se může vyvinout rychleji, než člověk stihne sestoupit do bezpečí. Navíc se často pohybuje v členitém terénu, kde není dobře vidět celý obzor. Hřmění může být slyšet až ve chvíli, kdy je bouřka už nebezpečně blízko. Dalším problémem je otevřený hřebenový terén. Vrcholy, hřebeny, skalní výchozy, osamělé stromy, kovové konstrukce nebo vodní plochy (horská plesa) patří při bouřce mezi nejrizikovější místa. Hasičský záchranný sbor upozorňuje, že největší nebezpečí hrozí právě na vyvýšených místech, v otevřeném terénu, u vysokých osamocených stromů, železných konstrukcí, ale i například u skalních převisů, alespoň pokud není dostatečně prostorný.

Varovné signály: kdy tedy zpozornět?

Prvním varováním je už samotná předpověď bouřek. Zde se ale nerozhodovat podle jednoduchých mobilních aplikací - jsou důležité informace od horské služby, národních meteorologických služeb (např. shmú, čhmú), případně srovnání výstupů několika modelů. Pokud jsou bouřky v předpovědi, je vhodné plánovat hřebenové túry na dopoledne, případně zvolit kratší trasu s možností rychlého sestupu. Národní meteorologické služby pro horský terén doporučuje plánovat výstup i sestup tak, aby člověk opustil exponovaná místa dříve, než se bouřky začnou vyvíjet nebo přibližovat. V terénu je dobré sledovat oblohu. Rychle rostoucí kupovitá oblačnost, tmavnutí základny mraků, přibývající nárazový vítr, vzdálené hřmění nebo náhlé ochlazení jsou signály, že je čas změnit plán. Zvlášť nebezpečný je přechod z mohutných kupovitých oblaků do bouřkového oblaku cumulonimbus, který se může projevit tmavou základnou, srážkovými pruhy nebo kovadlinou v horní části oblaku. Důležité je nečekat na déšť. Blesk může udeřit i mimo hlavní srážkové jádro bouřky a může zasáhnout i několik kilometrů od bouřkového jádra.

Obr. 6: Identifikace bouřkových oblaků je v terénu mnohdy náročná, zvláště pokud se vytvoří přímo nad hlavou turisty. Podobně tomu bylo i na pomezí Chočských vrchů a Západních Tater v září 2024 (autor: D. Novotný)

Nejdůležitější pravidlo je jednoduché: bouřce se v horách pokud možno vyhnout. Pokud ale člověka zastihne v terénu, je nutné okamžitě opustit vrchol, hřeben nebo otevřený prostor a sestupovat do nižších poloh. V horách nad hranicí lesa po zaslechnutí hromu rychle sestoupit níže, ideálně pod hranici lesa nebo do terénní deprese (sníženiny). Bezpečný úkryt představuje budova s hromosvodem nebo uzavřené auto s kovovou karoserií. Naopak nevhodné je schovávat se pod osamělý strom, na okraji lesa, u skalní stěny, pod převisem, v malé jeskyni, u vodních toků nebo na podmáčeném terénu. HZS také upozorňuje, že při bouřce není vhodné zůstávat ve skupině a na holé pláni je lepší přečkat bouřku v podřepu s nohama u sebe, nikoli vleže na zemi. Orientačně lze využít i čas mezi bleskem a hromem. Bouřka je nejnebezpečnější ve vzdálenosti do 3 km, což odpovídá přibližně 9 sekundám mezi zábleskem a zahřměním. V bezpečném úkrytu je ale vhodné zůstat až do chvíle, kdy je bouřka vzdálená alespoň 10 km, tedy zhruba 30 sekund mezi bleskem a hromem.

Obr. 7: Když už je po bouřce - cumulonimbus a jeho znaky stále patrné, v Jeseníkách v květnu 2024 (autor: D. Novotný, květen 2024)

V horách platí, že prevence je mnohem účinnější než řešení problému přímo v bouřce. Před túrou je vhodné sledovat nejen obecnou předpověď počasí, ale i výstrahy, radar, družici a případně detekci blesků. U delších tras je dobré mít připravený ústupový plán a počítat s tím, že počasí se může změnit rychleji než v nížinách. U této problematiky také bohužel (nebo bohudík) často rozhodují osobní zkušenosti a jakási znalost chování počasí při určitých situacích v dané oblasti.

Obr. 7a: Bouřky vyvíjející se v Krušných horách, v pozadí Velký Špičák (965 m n. m.), autor: D. Novotný, červenec 2024

Ranní start je v bouřkové sezóně zásadní. Mnoho letních bouřek vzniká až odpoledne, kdy je atmosféra nejvíce prohřátá a konvekce nejaktivnější. To samozřejmě neplatí vždy, ale jako obecné pravidlo pomáhá minimalizovat riziko. Pokud je v předpovědi vysoká pravděpodobnost bouřek už dopoledne nebo v celém dni, je rozumnější hřebenovou túru odložit. Případů, kdy bylo v 7 ráno například v Roháčské dolině ještě zcela jasno a v 11 dopoledne již na Roháčích řádila bouřka, je známo mnoho.

Obr. 8: Roháče jsou často podceňovány, protože ve srovnání s Vysokými Tatrami jsou nižší. Nicméně z hlediska nebezpečnosti jsou v podstatě totožné (autor: D. Novotný, září 2025)

Bouřky nejsou při bouřce místo pro hrdinství

Bouřky jsou přirozenou součástí letního počasí, ale v horách se z běžného meteorologického jevu rychle stává život ohrožující situace. Tatry, Alpy i česká pohoří každoročně připomínají, že blesk není jen efektní doprovod bouřky, ale jeden z nejnebezpečnějších projevů počasí v horském terénu. Nejlepší rozhodnutí je často to nejméně dramatické: otočit se včas, sejít z hřebene a nečekat, až bouřka začne řádit nám přímo nad hlavou. Pouhé desítky minut v rozhodování může na horách znamenat rozdíl mezi nepříjemných zážitkem a tragédií.