Nejdrsnější zima 20. století: Teploty v Československu pod -40 °C

V posledních letech jsme svědky spíše teplejších zim, v průběhu kterých občasně pronikne arktický vzduch, který však na našem území většinou nevydrží déle než pár dní. Jinak tomu bylo od poloviny ledna do začátku března roku 1929. Praha samotná zaznamenala hned 8 arktických dnů a teploty na Českobudějovicku se propadaly na -40 °C. Zdroj fotografie: 123rf
Zobrazit fotogalerii

V průběhu prosince 1928 nic nenasvědčovalo tomu, že by měla být zima zvláště studená. Tento měsíc se nesl v teplotně průměrném duchu. Přes Vánoce panovala charakteristická obleva. Změna nastala až na Silvestra a na Nový rok, kdy začalo intenzivně sněžit. Společně se sněžením pak postupně klesaly i teploty, noční minima v Pražském Klementinu se dostaly k -10 °C. Na počátku 2. dekády se dokonce již vyskytl arktický den (11. ledna), kdy maximální teplota nevystoupila nad -11 °C a v noci klesla k -20 °C. Zbytek měsíce přinesl velké množství ledových dnů, pouze 5 dní bylo mrazových. Vysoká sněhová pokrývka mrazy umocňovala, v důsledku následujícího mrazivého počasí vydržela až do března.

Obr. 1: Arktický vzduch k nám proudil kolem mohutné tlakové výše od severovýchodu. Mrazy umocňovala i sněhová pokrývka (zdroj: Wetterzentrale.de)

Po takto již poměrně významně chladném lednu arktické počasí neskončilo, ba naopak. Kolem mohutné tlakové níže, která se vytvořila nad Sibiří a zamířila nad území Československa, k nám zesílilo proudění arktického vzduchu od severovýchodu. V průběhu února díky tomu v Praze (Klementinu) ani jeden den teplota nevystoupila nad 0 °C. Všechny dny byly tedy dny ledové a 7 dní pak dny arktické (Vysvětlení charakteristických dní podle teploty je v závěru článku). V průběhu devíti dní teplota klesla na -20 °C a níže (nejníže až na -27 °C). Zlepšení nastalo až 4. března, kdy se poprvé teploty přes den přehouply nad bod mrazu. Na druhou stranu ale i první tři březnové dny byly s teplotními minimy pod -20 °C. V důsledku tohoto chodu počasí byl únor 1929 jednoznačně nejmrazivější ze všech únorů od roku 1775 (o 11,5 °C chladnější než je dlouhodobý normál) a dodnes nebyl překonán. 

Obr. 2: Teploty ve 2 metrech podle modelu ERA dne 11. 2. 1929 - nad střední Evropou extrémní mrazy (zdroj: Wetterzentrale.de)

Hovořilo se o "bílé smrti"

Mimo teplou stanici v Klementinu se mrazy projevily ještě intenzivněji. Noční teploty pod -30 °C se v jiných částech Československa staly běžnými. V průběhu 11. února se teploty propadly dokonce na -40 °C, v Litvínovicích u Českých Budějovic teplota klesla až na -42,2 °C, což je dodnes nepřekonaný absolutní rekord na našem území. Téměř všechny řeky zamrzaly. Mráz ve spojení se sněhovou pokrývkou paralyzoval celé Československo, vždyť v samotném centru Prahy se hovoří až o neuvěřitelných 120 cm sněhu, v horských oblastech o 4 metrech. V Praze kromě toho zamrzla Vltava (led dosáhl mocnosti 1 metru) nebo Čertovka s poměrně prudkým tokem, a to místy až ke dnu. Podobně tomu bylo i mimo naše hranice - zamrzl Dunaj v Rakousku, Labe s Rýnem v Německu a poměrně významně i Baltské moře. Nebývalé ledové úkazy se objevovaly i mimo střední Evropu: ve Varně v Bulharsku zamrzl přístav, v chorvatském Záhřebu zamrzla Sáva a v Bělehradě teploty klesly pod -25 °C.

Takto silný mráz pochopitelně ochromil každodenní život a na životech si vyžádal i své oběti, kterých byly desítky. Zejména v době poklesu teplot na Českobudějovicku pod -40 °C, byli objevováni umrzlí lidé. Omrzliny se staly téměř běžnou součástí těchto dní, například jen v brněnské Zbrojovce během 12. února sto dělníků utrpělo omrzliny uší. Život se tak téměř zastavil. Nedostatek uhlí zapříčinil nefunkční železniční dopravu, vždyť na Moravě 14. února nevyjelo 110 osobních vlaků, od druhé poloviny února se zavřely školy. Vodovodní potrubí promrzalo, což vyústilo v plošný nedostatek vody, navíc i zásobování bylo značně vzhledem k teplotám a sněhu omezené. 

Netrpěla jen lidská společnost, ale pochopitelně i příroda. Podle svědectví ptáci umrzali přímo za letu, přičemž "padali z nebe". Trpěla i domácí zvířata, přičemž psi zamrzávali přímo v boudách a v lesích značně ubývala vysoká zvěř (její stav údajně poklesl až o 75 %). Vzhledem k promrznutí půdy až do hloubky jednoho metru odumíraly ovocné stromy, ozimé plodiny nebo další rostliny.

Zima 1929 prohlášena za tisíciletou

Arktická zima v roce 1929 byla vzhledem k extrémně nízkým teplotám a škodám po analýze statistických dat později prohlášena za tisíciletou. Znamená to, že pravděpodobnost, že znovu nastane, je jednou za tisíc let. Neustálé mohutnění již zmíněné tlakové výše mělo za důsledek značné zesílení kontinentality počasí a na druhé straně blokaci proudění z Atlantského oceánu. Oceánské proudění je charakteristické obecně jako počasí vlhké, ale s menšími extrémy. Teprve až v průběhu března toto severovýchodní "kontinentální" proudění studeného vzduchu konečně ustalo, oteplilo se a celé Evropě se značně ulevilo. 

Obr. 3: Průběh teploty od 10. 2. do 10. 3. 1929 v Praze-Klementinu (zdroj: Čhmú, vlastní zpracování)

Charakteristické dny podle teploty

V článku se vyskytují tři charakteristické dny podle teploty, které v průběhu zimního období v meteorologii používáme. Zpracování těchto charakteristických dní se poté používá pro statistickou časoprostorovou charakterizaci klimatu nebo zkrátka k popisu průběhu počasí. V zimě se můžeme setkat se třemi charakteristickými dny:

Mrazový den

Je den, kdy teplota vzduchu klesla pod 0,0 °C, takže se alespoň část dne vyskytl mráz. V Česku se mimo mrazové kotliny může vyskytovat od září do května, přičemž v zimních měsících je běžným jevem. 

Ledový den

Je den, kdy maximální teplota vzduchu nedosáhla 0,0 °C, také se po celý den vyskytl mráz. V Česku se mimo specifické nebo horské oblasti vyskytuje od listopadu do dubna, přičemž v zimních měsících stále není žádnou neobvyklostí. Neobvyklostí ale může být, pokud se například těchto dní vyskytuje bezprostředně několik za sebou, třeba 7 (někdy se v takovém případě může hovořit o chladné nebo studené vlně, která ale jinak má mnoho vymezení).

Arktický den

Vůbec nejpřísnější vymezení mají arktické dny, kterých se právě v roce 1929 i v Praze vyskytlo vskutku požehnaně. Jedná se o den, kdy teplota po celý den dosáhla nejvýše -10,0 °C a méně. Obecně je to mimo mrazové kotliny nebo jiné specifické oblasti v Česku poměrně vzácný jev. Zvlášť ve městech se s ním setkáváme jednou za několik dní, přičemž výskyt je aktuálně nejnižší v Praze. Během roku se s ním lze setkat téměř výhradně jen v lednu nebo v únoru, výjimečně i v prosinci.

Podrobnější popis charakteristických dní lze najít v našem článku.