Oblačnost

Oblačnost (neboli stupeň pokrytí oblohy oblaky) je důležitým meteorologickým prvkem, který nepřímo udává trvání slunečního svitu. V synoptické meteorologii se oblačnost vyjadřuje v osminách, v klimatologii v desetinách pokrytí oblohy oblaky.

Pro jednotlivé stupně pokrytí oblohy se používají tato označení:

• jasno (0/8 - obloha bez oblaků)
• skorojasno (1/8 až 2/8 pokrytí oblohy oblačností)
• polojasno (3/8 až 4/8)
• oblačno (5/8 až 6/8)
• skorozataženo (7/8)
• zataženo (8/8)

Oblaky

Oblak je viditelný shluk drobounkých vodních kapiček nebo ledových krystalků (případně obojího) v atmosféře; vzniká při ochlazení vzduchu pod teplotu rosného bodu, kdy přebytečná vodní pára ve vzduchu začíná kondenzovat.

Třídění oblaků

Oblaky se klasifikují podle těchto hledisek:

• vzhledu (morfologie)
• vzniku a vývoje (geneze)
• nadmořské výšky
• složení

Morfologická klasifikace oblaků
Morfologická klasifikace oblaků vychází z jejich vzhledu; rozlišuje 10 základních druhů oblaků, přičemž jeden a týž oblak nemůže současně náležet dvěma druhům. Jednotlivé druhy se nazývají:

• Cirrus (ci)   česky: řasa
• Cirrostratus (cs)   česky: řasová sloha
• Cirrocumulus (cc)   česky: řasová kupa
• Altostratus (as)   česky: vysoká sloha
• Altocumulus (ac)   česky: vysoká kupa
• Nimbostratus (ns)   česky: dešťová sloha
• Stratocumulus (sc)   česky: slohová kupa
• Stratus (st)   česky: sloha
• Cumulus (cu)   česky: kupa
• Cumulonimbus (cb)   česky: dešťová (bouřková) kupa

Pozn. po kliknutí na název oblaku se zobrazí jeho foto.

Genetická klasifikace oblaků
Genetická klasifikace oblaků vychází z fyzikálních podmínek jejich vzniku a vývoje. Podstata vzniku oblaků spočívá v ochlazení vzduchu v určité výšce nad zemským povrchem do té míry, že v něm obsažená vodní pára se stane nasycenou, dojde k její kondenzaci a k vytvoření velikého počtu drobných oblačných kapiček. V případě obdobného procesu bezprostředně nad zemským povrchem obvykle mluvíme o vzniku mlhy. Zmíněné ochlazení podmiňující vytvoření oblaků má zpravidla jednu z následujících příčin:

• vzestupné pohyby vzduchu, při nichž se vystupující vzduch přibližně adiabaticky (bez výměny tepla s okolím) rozpíná a ochlazuje. V určité hladině, kterou nazýváme kondenzační, se potom vzduch stane nasyceným a při jeho dalším pohybu vzhůru, kdy se dále ochlazuje, vznikají následkem kondenzace vodní páry oblaka.
• radiační izobarické (probíhající za konstantního tlaku vzduchu) ochlazování zemského povrchu a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné radiační bilance, při němž teplota klesne pod teplotu rosného bodu a dojde ke kondenzaci vodní páry. K radiačnímu ochlazování může docházet i ve výše položených vrstvách ovzduší, pokud obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty; vodní pára a kondenzační produkty totiž intenzívně vyzařují dlouhovlnné (tepelné) záření, čímž se příslušná vrstva vzduchu ochlazuje.

Prvním ze zmíněných způsobů se vytváří zejména konvekční oblačnost, orografická oblačnost, vrstevnatá (slohovitá) oblačnost, frontální oblačnost; druhým pak především inverzní oblačnost pod výškovými inverzemi.

Klasifikace oblaků podle výšky
Podle nadmořské výšky svého výskytu se oblaka třídí do tří pater:

• nízkého (stratus, stratocumulus)
• středního (altocumulus, altostratus)
• vysokého (cirrus, cirrostratus, cirrocumulus).
• oblaky zasahující do více pater (cumulus, cumulonimbus, nimbostratus)

V mírných zeměpisných šířkách sahá nízké patro od zemského povrchu do 2 km, střední od 2 km do 7 km a vysoké od 5 km do 13 km.

Klasifikace oblaků podle složení
Z hlediska složení se rozlišují oblaky:

• Vodní - jsou tvořené pouze z vodních kapiček (např. oblaky cumulus s malým vertikálním vývojem). Vodní oblaky se dále dělí na teplé a přechlazené (teplý oblak – tvoří kapičky, které mají teplotu nejméně 0°C, přechlazený – mají-li teplotu pod 0°C).
• Ledové - jsou tvořené ledovými částicemi (cirrus, cirrostratus, cirrocumulus).
• Smíšené - jsou tvořené promíchanými kapičkami s ledovými částicemi (nimbostratus, cumulonimbus).