Vlhkost vzduchu

Vlhkost vzduchu je základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. Vodní pára, která je soustředěná hlavně ve spodních vrstvách atmosféry, vzniká především vypařováním vodních ploch.

Za dané teploty se množství vodní páry ve vzduchu nemůže zvětšovat neomezeně, ale jen po určitou hodnotu, při níž je dosaženo stavu nasycení vzduchu vodní parou. Případný přebytek vodní páry nad množství odpovídající stavu nasycení přejde kondenzací ve vodu nebo desublimací v led. Čím vyšší je teplota vzduchu, tím více páry je třeba k jeho nasycení.

Měření vlhkosti vzduchu

Vlhkost vzduchu se měří vlhkoměry (hygrometry). Popsat množství vodní páry ve vzduchu lze však mnoha způsoby. Nejčastěji se používá poměrná vlhkost vzduchu, tlak vodní páry nebo teplota rosného bodu v určitém místě atmosféry.

K souvislému záznamu průběhu vlhkosti vzduchu s časem slouží hygrograf. Záznam hygrografu se nazývá hygrogram.

Obr.: Vlhkoměr k měření relativní vlhkosti vzduchu.

Vlhkoměry mohou fungovat na různých principech:

• Psychrometrickém - vlhkost se zjišťuje pomocí rozdílu teplot na dvou teploměrech - suchém a vlhkém. Relativní vlhkost se pak určí pomocí tzv. psychrometrických tabulek.
• Deformačním - vlasové a blánové vlhkoměry - jsou založeny na schopnosti vlasu/blány pohlcovat ze vzduchu vodní páru. S tím souvisí změna délky vlasu/blány.
• Absorpčním - vlhkost se zjišťuje na základě pohlcování vodní páry hygroskopickou látkou.
• Kondenzačním - určení teploty rosného bodu - na uměle ochlazovaném plechu z kovu se v okamžiku orosení zjistí teplota.

Globální vlhkost vzduchu

Na Zemi se běžně vyskytují oblasti, kde koncentrace vodní páry ve vzduchu činí mezi 0 a 4% objemu. Teplé tropické oblasti jsou obvykle charakterizovány vysokým tlakem vodních par a vysokou absolutní vlhkostí vzduchu. Naopak chladné polární oblasti a vyšší nadmořské výšky mají tendenci vykazovat nižší tlak vodních par.

Při aktivním povrchu, jako je oceán a jiné extrémně vlhké oblasti, je pozorován charakteristický průběh tlaku vodní páry. Tento průběh se nazývá zimní (mořský) typ a projevuje se jedním maximem, které odpovídá růstu teploty a výparu. Naopak letní (pevninský) typ vykazuje průběh s dvěma maximy a dvěma minimy, přičemž druhé minimum je způsobeno odpoledním nárůstem konvekce a turbulence.

Za období 30 let do roku 2017 bylo zaznamenáno zvýšení vlhkosti vzduchu nad pevninským povrchem o 0,46 g·m⁻³. Pro období doby ledové je charakteristické suché počasí.

Charakteristiky vlhkosti vzduchu

Vlhkost vzduchu se vyjadřuje různými způsoby - hmotností vodní páry v určitém objemu vzduchu, stupněm nasycení vzduchu vodní parou atd. podle toho charakterizují vlhkost vzduchu tyto základní veličiny:

• Absolutní vlhkost udává hmotnost vodní páry obsažené v jednotce objemu vzduchu.
• Tlak vodní páry je dílčí tlak vyvolaný vodní parou coby jednou ze složek směsi plynů.
• Sytostní doplněk je charakteristika vlhkosti vzduchu daná rozdílem tlaku nasycené vodní páry (tj. tlaku maximálního) při dané teplotě vzduchu a skutečného tlaku vodní pár při téže teplotě.
• Měrná vlhkost (specifická vlhkost) - udává hmotnost vodní páry obsažené v jednotce hmotnosti vlhkého vzduchu.
• Směšovací poměr je charakteristika vlhkosti vzduchu vyjádřená jako podíl hmotnosti vodní páry k hmotnosti suchého vzduchu v daném objemu vzduchu.
• Relativní vlhkost (poměrná vlhkost) je mírou nasycení vzduchu vodní parou. Udává se v procentech a patří k nejčastěji používaným charakteristikám vlhkosti vzduchu.
• Deficit teploty rosného bodu je rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu.