Atmosférické fronty

Atmosférická fronta je pásmo styku různých vzduchových hmot v atmosféře. V podstatě jde o tenkou přechodovou vrstvu vyznačující se velkými prostorovými změnami meteorologických prvků jako je teplota, vlhkost, vítr atd. Různé vzduchové hmoty však nejsou vždy odděleny frontami - v některých případech, kdy přechod od jedné vzduchové hmoty ke druhé není moc výrazný, na povětrnostních mapách čáru fronty nelze určit.

Ve vertikální ploše tvoří přechodová frontální zóna nakloněnou úzkou vrstvu o tloušťce několika stovek metrů. Pro zjednodušení se často nahrazuje přechodová vrstva plochou a čára fronty je průsečnicí této plochy se zemským povrchem. Její délka se pohybuje okolo 100 až 1000 km. Sklon frontální plochy je velmi malý – pohybuje se okolo 0,5°.

Podle charakteru přesunu frontální čáry rozlišujeme následující druhy front:

Teplá fronta

Postupuje-li relativně teplejší vzduchová hmota a zatlačuje studený vzduch, nastupující lehčí vzduch vykluzuje po ustupujícím klínu těžšího studeného vzduchu pomalu vzhůru a na jejich styčné ploše se tvoří teplá fronta.

Při výkluzných pohybech teplého vzduchu dochází k jeho rozpínání a ochlazování, čímž vzrůstá relativní vlhkost a v určité výšce dojde ke kondenzaci vodní páry. Postupuje-li teplá fronta směrem k pozorovateli, objeví se nejprve vysoká oblačnost duhu, s přibližující se frontou klesá základna oblačnosti do výšky 2-7 km a následně začínají vypadávat srážky dosahující zemského povrchu. Teplé fronty se projevují trvalejšími srážkami a jsou výraznější v zimě než v létě.

Studená fronta

O studenou frontu se jedná v případě, když studenější vzduch vytlačuje teplejší vzduchovou hmotu.

Teplý vzduch se při nuceném výstupu, podobně jako u teplé fronty, rozpíná a ochlazuje, až dojde k jeho kondenzaci. Studené fronty se dělí na dva druhy.

Studené fronty prvního druhu, které se projevují mírněji a srážkové pásmo bývá široké 200 až 300 km a má charakter přeháněk. Sled oblaků je opačný než u teplé fronty. Nejdříve se pozorují kupovité oblaky (cumulonimbus), které přecházejí ve vrstevnaté oblaky.

Studené fronty druhého druhu se projevují větší intenzitou a prudké srážky vypadávají po dobu asi 30 až 60 minut. Po přechodu přes frontální čáru se brzy vyjasní a vyskytuje se pouze proměnlivá konvekční oblačnost (oblaky druhu cumulus).

Okluzní fronta

Protože studená fronta postupuje rychleji než teplá fronta, časem ji dožene a od zemského povrchu se spojí dvě studené vzduchové hmoty. Jedna, která postupovala před teplou frontou, a druhá, která postupovala za studenou frontou. Teplý vzduch, který ležel mezi oběma frontami, je vytlačen vzhůru nad zemský povrch. Postupně dojde vyrovnání rozdílů mezi vzduchovými hmotami a fronta zanikne.

Je-li vzduchová hmota, která původně postupovala za studenou frontou, teplejší než vzduchová hmota před teplou frontou, vzniká teplá okluzní fronta (neboli teplá okluze). Tato fronta se projevuje podobně jako fronta teplá. Je-li vzduchová hmota za studenou frontou chladnější než vzduchové hmota před teplou frontou, vzniká studená okluzní fronta (neboli studená okluze). Tato fronta se v našich zeměpisných šířkách vyskytuje jen v letním období a projevuje se podobně jako fronta studená.

Jiné klasifikace atmosférických front

1. V závislosti na horizontálních a vertikálních rozměrech a podmínek cirkulace se rozlišují:

• základní (hlavní) fronty – dosahují délek tisíců kilometrů
• podružné fronty – obvykle mají menší délku
• čáry instability - pásy konvekční oblačnosti

2. V závislosti na maximální výšce, v níž ještě lze určit frontální rozhraní:

• troposférické fronty
• přízemní fronty
• výškové fronty