Proč je Evropa nejrychleji se oteplujicím kontinentem?

Zatímco se globální teplota planety pozvolna zvyšuje, v některých regionech se otepluje mnohem rychleji než jinde. A právě Evropa patří – spolu s Arktidou – mezi ty oblasti, které zaznamenávají nejrychlejší nárůst teplot na světě. Existují ale i oblasti, kde dokonce dochází k ochlazování. Proč tomu tak je? Zdroj fotografie: 123rf
Zobrazit fotogalerii

Globální oteplování? Ano, ale tak jednoduché to není

Zprávy o oteplování Země se v médiích objevují téměř denně. Neznamená to však, že se každé místo na planetě ohřívá stejným tempem. Naopak – změny klimatu jsou regionálně velmi rozdílné. Podle klimatických analýz programu Copernicus Climate Change Service (C3S), který zpracovává data z evropských družic a dalších zdrojů, se Evropa otepluje dvakrát rychleji než celosvětový průměr.

Zatímco v klimatickém normálu 1991–2020 stoupla průměrná teplota Země o 0,26 °C za dekádu (desetiletí), v Evropě to bylo 0,53 °C. A v Arktidě dokonce 0,69 °C.

Obr. 1: Oteplování Země, Evropy a Arktidy za dekádu (referenční období klimatický normál 1991-2020) podle programu Copernicus (zdroj: climate.copernicus.eu/C3S/ECMWF)

Evropa se už oteplila o 2,4 °C a trend pokračuje

V porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí (tedy přibližně před rokem 1850) se globální teplota zvýšila přibližně o 1,3 °C. Cíl Pařížské dohody je přitom zastavit růst u 1,5 °C. Tento milník však podle modelů Copernicu překročíme pravděpodobně už kolem roku 2029. 

Evropa ale za tímto průměrem výrazně zaostává – respektive předbíhá. Oproti předindustriální éře už je o 2,4 °C teplejší. A v Arktidě je to dokonce přes 3,3 °C.

Proč se planeta Země neotepluje rovnoměrně?

Planeta Země společně s jejím klimatickým systémem je složitým a komplexním systémem. Proto se oteplování v jednotlivých regionech světa liší. Zatímco dlouhotrvající růst průměrné globální teploty je způsoben primárně zvýšením koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, v případě regionů světa je oteplování ovlivněno kombinací mnoha faktorů. Mezi ty klíčové patří:

• Rozdíl mezi pevninou a oceány - pevnina se ohřívá rychleji, protože voda má vyšší tepelnou kapacitu a umí teplo lépe ukládat a nepředávat ho v tak vysoké míře do ovzduší. 
• Atmosférická cirkulace: Změny ve vzorcích cirkulace mohou přenášet teplo nebo naopak přispívat k ochlazování některých oblastí.
• Kvalita ovzduší: Aerosoly (např. sírany ze spalování uhlí) snižují množství slunečního záření dopadajícího na povrch – čistí-li se vzduch, slunce hřeje víc.
• Odrazivost povrchů (albedo): Světlé povrchy (sníh, led) odrážejí více slunečního záření. Když tání odhalí tmavší povrchy, zvyšuje se pohlcení tepla.

Obr. 2: Změna teploty vzduchu ve 2 m nad zemí ve světě za období 1995-2024 (zdroj: climate.copernicus.eu/ECMWF/ERA5)

Existují místa, kde se ochlazuje? Ano, ale není jich moc

Již z Obrázku 2 je patrné, že na Zemi je pár oblastí, které se v posledních desetiletích spíše ochlazují. Patří k nim například části severního Atlantiku, které se také nazývají jako "díra v oteplování" nebo "studená skvrna". Tuto studenou skvrnu bychom našli zhruba mezi Grónskem Islandem, Britskými ostrovy a severně od Azorských ostrovů. 

Také východ Pacifiku a část Jižního oceánu zaznamenává ochlazování, další taková místa bychom našli poblíž Antarktidy. V kontinentech je těchto míst zdaleka méně; leč některé části Řecka vykazují nejasné trendy nebo mírné ochlazení, ochlazuje se také malé části Asie nebo Severní Ameriky, například v Kanadě (Obr. 2). Tato místa ale tvoří spíše odchylku, trend globální růstu teploty zůstává dominantní.

Proč právě Evropa téměř nejrychleji na zemi?

Zpět do Evropy. Za její oteplování stojí některé specifické klimatotvorné faktory, které tento trend vysvětlují. Pro příklad si uvedeme následující:

• Změna vzorců v počasí - Změny v atmosférické cirkulace nahrávají četnějším a intenzivnějším letním horkým vlnám. Důkazem jsou rostoucí tropické (nad 30 °C) a supertropické (nad 35 °C) dny, případně i dny s horkou vlnou
• Čistota ovzduší - V minulosti atmosférické aerosoly snižovaly množství dopadajícího radiačního slunečního záření na povrch Evropy. Od 80. let dochází ke zlepšování kvality ovzduší, což má za výsledek opačný efekt. Na povrch dopadá více slunečního záření, které se pak mění na tepelné, čímž se zvyšuje průměrná teplota.
• Geografické faktory - zde patří jednoduchý fakt a to ten, že části Evropy leží blízko nebo dokonce náleží do Arktidy. 

Obr. 3: Rostoucí charakteristické dny s vysokou teplotou na území České republiky, porovnání období 1961-1990 a 1991-2020 (zdroj: Čhmú)

Arktické zesílení

Oblast Arktidy výrazně přesahuje globální průměr vzrůstu teploty. Tomuto fenoménu se v klimatologii říká Arktické zesílení (Arctic Amplification). Stojí za to efekty pozitivních zpětných vazeb, kdy jeden jev podpoří nebo zesílí proces jiný. K těmto procesům patří například:

• Albedo - nebo také míra odrazivosti tělesa. Jak se klima otepluje a sníh a led v Arktidě taje, odhaluje se tmavší povrch pod touto pokrývkou (například horniny nebo také hladina oceánu), čímž se snižuje množství slunečního záření, které tento povrch odrazí - snižuje se albedo. Více sluneční energie je pak pohlceno a přeměněno na teplo. To pak urychluje oteplení a to pak vede k rychlejšímu tání. Procesy se navzájem podporují a urychlují
• Změny v konvekci - V tropických oblastech převažuje silná konvekce (výstupné proudění), kdy teplý vzduch stoupá a promíchává se se zbytkem atmosféry. V případě Arktických oblastí, kde je jen pouhá slabá konvekce v důsledku nízkého tepla ze Slunce, zůstává teplo uvězněno u povrchu.
• Zpětná vazba teplotního gradientu - v chladných regionech, jako je Arktida, se teplota vzduchu nízko u Země zvyšuje mnohem rychleji než v případě teploty vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry, což opět podporuje "uvěznění" tepla u povrchu a urychlování oteplování.
• Transport vodní páry - Atmosférická cirkulace přemisťuje teplý a vlhký vzduch z tropů k pólům. Protože teplejší vzduch (teplejší atmosféra) je schopný nést více vlhkosti vzduchu, množství vodní páry přepravené k pólům se zvyšuje v souvislosti s klimatickou změnou, což dále intenzifikuje oteplování Arktidy. A jak je známo, vodní pára je nejvýznamnějším přirozeným skleníkovým plynem.

Závěrem: Evropu čeká horká budoucnost

Evropa je již o více než 2 °C teplejší než před 150 lety - a trend pokračuje. Na první pohled se tato hodnota nemusí zdát jako závažná, nicméně představuje dalekosáhlé důsledky a výzvy:

• Vyšší extremita počasí (střídání sucha a povodní, požáry, teplotní extrémy, extrémní bouře)
• Vyšší počet teplých a horkých dnů a tím pádem vyšší tepelný stres nesoucí zdravotní rizika, zejména ve městech
• Výzvy pro zemědělství
• Výzvy pro krajinu celkově
• Biologická rizika
• Socioekonomické důsledky

A mohli bychom pokračovat. Změna klimatu není problém vzdálené budoucnosti, s jejími projevy se potýkáme již nyní.