Narůstající koncentrace metanu zesilují skleníkový efekt

V důsledku antropogenní činnosti narůstají v atmosféře koncentrace metanu, což je jeden z nejvýznamnějších skleníkových plynů.

Narůstající koncentrace metanu zesilují skleníkový efekt

Kromě oxidu uhličitého se velká pozornost v souvislosti s klimatickou změnou začíná ubírat i na metan. Koncentrace tohoto plynu v atmosféře totiž významným způsobem stoupají. V průběhu loňského podzimu byl překonán dosavadní rekord v historii měření, kdy koncentrace metanu překonala hodnotu 1900 ppb (parts per bilion - částic metanu na miliardu částic vzduchu). Zmiňme, že i koncentrace metanu mají svůj roční chod a právě v průběhu podzimu je dosahováno nejvyšších hodnot. V porovnání s předindustriálním obdobím jsou koncentrace metanu nyní zhruba třikrát vyšší. 

Metan je však v atmosféře velmi málo zastoupen, v porovnání s oxidem uhličitým má až dvěstěkrát nižší koncentraci. Horší zprávou však je, že metan oproti oxidu uhličitému vykazuje mnohonásobně vyšší potenciál zesilovat skleníkový efekt. Především v prvních letech po vypuštění může skleníkový efekt zesilovat až 150-200násobně více. Na druhé straně zase metan setrvává v atmosféře okolo 12 let, kdežto antropogenní oxid uhličitý až tisíce let. 

Obavy ohledně metanu vzbuzují jeho rychle rostoucí koncentrace v posledních 15 letech, které patrně souvisejí s pozitivními zpětnými vazbami v klimatickém systému, kdy oteplení způsobuje zvyšování emisí metanu z přirozených procesů. 

Významně ke zvyšujícím se koncentracím metanu v atmosféře přispívá těžba a spalování fosilních paliv, živočišná výroba a skládky, kde se metan uvolňuje při rozkládání odpadu. V přírodě se metan nejvíce uvolňuje z tropických rašelinišť. 

Problém nastává také v Arktidě, kde se metan uvolňuje z tajícího permafrostu, jehož tání se v posledních letech stále zrychluje. Metan se také uvolňuje z šelfu Severního ledového oceánu, kde degraduje v důsledku stoupající teploty vody podmořský permafrost. Analýzy a studie důrazně upozorňují na skutečnost, že by se do atmosféry v průběhu krátké doby mohlo uvolnit velké množství metanu, což by vedlo k citelnému nárůstu teploty vzduchu během několika řádově jednotek let. 

Uvolnění velkého množství metanu, které by souviselo s následným zvýšením teploty vzduchu, by mohlo spustit další zpětné vazby klimatického systému, které by situaci dále zhoršily. Závěrem uveďme, že naše pochopení fungování a modelování především podmořského metanu není stoprocentní, avšak zdůrazňuje naléhavost snižovat emise antropogenně vypouštěných skleníkových plynů.  

Autor: dt, meteocentrum.cz