Čekají nás větší přírodní katastrofy?
Když pobřeží Mexického zálivu v roce 2005 smetl hurikán Katrina a způsobil národní katastrofu pro celé USA, rozmnožily se varovné hlasy, že klimatické změny povedou ke stále větší tvorbě hurikánů a tudíž rozmachu podobných katastrof. Od té doby však již uběhlo pět let a aktivita hurikánů se nijak nezvyšuje. Další podobná katastrofa se zatím nekonala, ale to je otázka štěstí, kdy nejsilnější hurikány nezasáhly hustě obydlené oblasti.
Souvislost mezi globální teplotou a množstvím hurikánů není zcela jasně prokázaná, i když je pravda, že rok 2005 (Katrina) byl druhým nejteplejším historie a v nejteplejším roce 1998 se také vyskytl mimořádně silný hurikán Mitch atd.
Také výskyt dalších nebezpečné jevů souvisejících se sílou větru a množstvím spadlých srážek, jako jsou bouřky nebo tornáda či orkány, nemusí nutně jít ruku v ruce s globální teplotou, i když pro to existují jisté předpoklady.
Zato je vcelku jasné, že silnější a ničivější budou vlny veder. Extrémní vedra např. v roce 2003 zachvátila západní Evropu, z poslední doby pak stojí za zmínku horka v Austrálii z ledna 2009 nebo ve východní Evropě v roce 2010. Na druhou stranu se oslabují epizody studeného počasí, které mají na svědomí více lidských životů, než horka.
V této souvislosti je mimochodem velice ošidné vyčíslit množství obětí veder. V době vln horkého počasí se sice počet zemřelých prudce zvyšuje, avšak jedná se převážně o lidi, ktří by stejně zemřeli jinou cestou v blízké době, vysoké teploty náročné na organismus jejich odchod na odpočinek jen o několik dní až týdnů urychlí. Takoví lidé se však počítají jako oběti…