Řešení klimatických změn opět odloženo
Poslední konference o změnách klimatu v jihoafrickém Durbanu se odehrála ve stínu ekonomických potíží Evropy.
Logo konference v Durbanu
Chceme se dohodnout, a tak jsem se dohodli, že se časem dohodneme. Asi tak nějak by se daly shrnout výsledky další konference IPCC o změnách klimatu. Ta se konala dva týdny a skončila začátkem tohoto týdnhe úporným jednáním politických představitelů do nočních hodin, aby se zabránilo fiasku.
Oproti konferenci stejného typu, která se konala před dvěma lety v Kodani, se tato letošní odehrála spíše v tichosti a bez většího zájmu médií. Důvodů bylo několik - ekonomické problémy spojené především s řešením dluhové krize států eurozóny jsou mnohem závažnějším a aktuálnějším problémem, který tak nyní získal navrch. Konference se navíc konala až v jižní Africe, kam bylo ochotno přijet méně novinářů a především chyběli čelní političtí představitelé. Zatímco před dvěma lety debatovali a vyjednávali prezidenti, tentokrát většina zemí vyslala jen ministry životního prostředí, nebo úředníky.
A výsledky konference? Bylo rozhodnuto o prodloužení platnosti dosavadního Kjótského protokolu o omezování emisí skleníkových plynů, ten měl původně skončit koncem roku 2012, ale nově bude platit až do roku 2017. Tato dohoda se však týká jen některých států, které vypouští pouze menší část skleníkových plynů. Nová dohoda, která by zahrnula většinu zemí světa, zatím na světě není, ale v Durbanu se dohodlo, že musí být vypracvána do roku 2015 a vstoupit v platnost o 5 let později. Už to je daleko později, než se ještě před dvěma lety doufalo.
Kromě toho byl posvěcen vznik fondu ve výši 100 miliard dolarů ročně pro chudší státy, aby se snáze vyrovnaly s důsledky klimatických změn. Tento fond by naplňovaly bohatší země, které v minulosti vyvrhly do atmosféry nejvíce emisí a lze je považovat za viníky současného stavu. Avšak v Durbanu nepadla konkretizace, kdo a kolik by měl do fondu přispívat. Vzniknout má do roku 2020. Kromě toho Durban přinesl několik dalších proklamací, ale bez konkrétních a závazných opatření.
Výsledky konference se dají hodnotit jako výkřik do světa, že stále existuje vůle států snižovat emise s cílem omezit postupující globální oteplování planety, ale přitom je velmi složité se dohodnout na tom, kdo tuto akci zaplatí. Evropská unie, v minulosti hlavní tahoun za opatření snižující emise, se nyní potýká s vlastními vážnějšími problémy a její role ve světě spíše klesá. Klíčový producenti skleníkových plynů, USA a Čína, jsou ve své snaze o řešení mnohem umírněnější.
Vývoj v příštích letech může být různý; buď problém klimatických změn postupně upadne v zapomění, nebo dojde k zásadní dohodě a tím i posunu ve společenském uspořádání. Výsledek bude dán dvěma hlavními faktory - za prvé ekonomickou situací ve světě v dalších letech a dále také tím, jak se bude klima na Zemi vyvíjet, zda dojde k významným katastrofám. V těch posledních došlo spíše ke stagnaci teploty a navíc hladiny oceánů přestaly stoupat, což posiluje hlasy těch, kteří tvrdí, že s klimatem se navzdory činnosti člověka nic neděje.
Datum: 18.12.2011