Osobnosti o změnách klimatu

Lidí zabývající se změnami klimatu je v dnešní době opravdu mnoho. Uvedeme si aspoň tři důležité názorové linie reprezentované známými osobnostmi, přestože tyto tři názory nepokrývají celé spektrum pohledů na změny klimatu. Jsou však pro celou diskusi nejdůležitější.

Václav Klaus

Český prezident Václav Klaus je představitelem proudu, který odmítá boj proti změnám klimatu jako celek. Samotnou změnu klimatu opatrně připouští, ovšem považuje ji za věc přirozenou, tj.bez podstatného vlivu člověka. Vymezuje ideologii, která se snaží ovládnout svět ve jménu ochrany přírody a nazývá ji environmentalismus.

Klaus ve svých statích považuje environmentalismus za novodobou formu levičáctví, která se pod záminkou ochrany přírody snaží získat vliv na život běžných obyvatel. Výmluvný je podtitul jedné z jeho knih „Je ohroženo klima, nebo svoboda?“ a nepřekvapí, že si v knize odpovídá sám ve prospěch druhé varianty. Podle Klause by měl být cílem lidstva rozvoj společnosti (rozuměj ekonomický) a ten je možný jen za předpokladu volného trhu, tj. bez regulací k ochraně životního prostředí.

Podstatou Klausových názorů tedy není popírání globálního oteplování (přestože i to se objevuje v jeho myšlenkách), nýbrž varování, že boj proti němu je ve skutečnosti bojem proti lidské svobodě a také volnému trhu (tj. svobodnému podnikání a obchodu). Zároveň pochybuje o ekonomickém smyslu veškerých opatření na zabránění změně klimatu (i kdyby teoreticky vina byla na člověku).

IPCC je v očích Klause spíše politickou než vědeckou organizací, jejím hlavním cílem je ospravedlnit kroky států směřujících proti lidské svobodě a volnému trhu. Klaus často tvrdí, že klimatologové se snaží zveličovat problém změny klimatu, aby získali peníze na svou činnost. Slabé místo všech těchto myšlenek je pochopitelně skutečnost, že naprostým nadřazením zájmů člověka a ekonomiky nad životním prostředím naprosto odmítá vnímat hrozby, které skutečně existují, už jen proto, že řada negativních jevů spojených s arogantním přístupem k přírodě již nastala.

Bjorn Lomborg

Přestože prezident Klaus podporuje Lomborgovy myšlenky prezentované z minulých let, ve skutečnosti je posláním Lomborgovy argumentace něco jiného. Lomborg na rozdíl od Klause nebagatelizuje problematiku problém změn klimatu a navíc uznává i závěry IPCC, tedy připouští vliv člověka coby rozhodujícího činitele v současném procesu oteplování.

Klíčovou argumentací je v Lomborgově knize „Zchlaďte hlavy“ tvrzení, že finanční náročnost boje proti změnám klimatu ve formě omezování emisí uhlíku je výrazně vyšší, než by byla aplikace adaptačních opatření na klima teplejší. Mezinárodní dohody mají jen zanedbatelný vliv na to, jaká bude konečná podoba oteplování planety, zato jsou velice drahé. Věří, že pokud peníze raději investujeme do vědeckého výzkumu a rozvoje chudých států, dosáhneme vyššího užitku a lépe se pak s problémy vyrovnáme.

Na obhajobu těchto tvrzení se Lomborg ohání konkrétními čísly, jejichž reálnost je však dost pochybná. Vzhledem k nejistotám ohledně budoucího vývoje, jak je podrobně popsáno v jiné části textu, totiž jakákoliv čísla ohledně ekonomických nákladů v budoucnosti mají charakter pouze odhadu a to ještě velmi hrubého.

V posledních letech však Lomborg překvapivě změnil svou rétoriku a i on začal před změnami klimatu varovat a tvrdit, že některé kroky jsou v tomto směru také nutné.

Al Gore

Typickým představitelem politiky směřující k maximální ochraně přírody za každou cenu, tedy potažmo maximální redukci skleníkových plynů, je bývalý americký viceprezident Al Gore. Jeho nejznámějším počinem je zfilmovaná kniha „Nepříjemná pravda“. Tato kniha však hraje zejména na citovou stránku člověka, než že by oplývala racionálními argumenty. Objevují se snímky zvířat a poškozené přírody, avšak v často velmi demagogicky podané.

Za nejcennější z Goreovi argumentace lze považovat upozornění, jakým způsobem lidstvo ponechává řešení problémů do chvíle, než na vlastní kůži pocítí jejich důsledky. Podle Gora v případě klimatických změn hrozí, že pokud necháme oteplování probíhat bez povšimnutí, vrátí se nám to v budoucnu v podobě katastrof a pak už bude pozdě na řešení. Gore má nepochybně pravdu v tom, že problém klimatické změny nejde vyřešit ze dne na den, avšak jeho katastrofická vize je již poněkud sporná – ve skutečnosti k ní dojít vůbec nemusí.

Gore byl však usvědčen z pokrytectví, neboť sám žije energeticky velmi náročným životem, jak prokázali jeho odpůrci. V jeho honosném sídle je obrovská spotřeba energie i dalších zdrojů, řádově vyšší, než jaká je spotřeba běžného, často neekologicky myslícího Američana. Za velice kontroverzní je proto považováno udělení Nobelovy ceny tomuto politikovi.

Skeptičtí přírodovědci

Část vědců zpochybňující antropogenní příčiny klimatických změn se rekrutuje z řad přírodních věd, například geologů. Tato věda se značnou měrou zabývá historií Země a tak si logicky všímá velkých změn klimatu, ke kterým docházelo v minulosti. Mnozí geologové tak mají tendenci považovat změny klimatu za naprosto přirozenou záležitost.

Problém geologie však spočívá v opomíjení činnosti člověka v posledních stoletích, neboť tato věda není společensky zaměřena. Lidský faktor je však naprosto bezprecedentní v celé geologické historii Země a neexistuje žádné minulé období, kdy byl tlak člověka na přírodu podobný a které by tedy bylo srovnatelné se současností. Žijeme v době, jaká ještě nikdy nenastala, tudíž je třeba brát poučení z historie s velkou rezervou a vědomím, že dnes jsme někde jinde. Člověk změnil povrch Země téměř k nepoznání, zcela přirozenou krajinu dnes už v podstatě nenajdeme. Není tedy žádný důvod si myslet, že nedokážeme svou činností změnit i klima, které je navíc dosti křehké.