Od vědeckých jistot k filosofickým otazníkům…

Studium globální klimatických změn, to je cesta napříč vědními disciplínami. Cesta se dvěma zcela odlišnými konci… Pokud jste si přečetli tento dokument celý, jistě jste si všimli, jak malá je v celém problému klimatických změn úloha klimatologie coby vědy.

Na začátku této cesty stojí jasné vědecké poznání, ke kterému jsme dospěli. Jsou to jistoty, které odvážný člověk může zpochybnit, ale rozhodně ne vyvrátit. Poznatky o tom, že člověk svým chováním ovlivňuje naší planetu, včetně atmosféry. Že složení atmosféry se výrazně projevuje na klimatu a že uhlíku je ve vzduchu více než bývalo, že ho tam vypouštíme my lidé a že teplota je také čím dál vyšší, a že mezi tím zřetelně je nějaká souvislost. Nějaká…

A tady už se nám tak krásně rovná cesta začíná větvit. Začínají první odbočky a my se musíme rozhodovat, po které se vypravit. Už nevíme tak jistě, už si spíše jen myslíme, že víme, jak moc je množství skleníkových plynů odpovědné za růst teploty na Zemi – je to opravdu ten jediný faktor? Tušíme, že ne. A je aspoň faktorem klíčovým? Jak velký je podíl jiných faktorů? A už se pomalu dostáváme do oblasti, kde ani věda 21. století nedokáže dát jasnou a jistou odpověď.

A dál je to s námi čím dál horší. Neumíme zcela poznat realitu, natož abychom dokázali přesně předpovědět budoucnost. A to se zdaleka netýká jen klimatologie – i kdybychom si byli jisti podílem skleníkových plynů na změnách teplot, tak nám to příliš nepomůže. Předpověď klimatu je závislá na tom, jak moc umíme předpovědět vývoj společnosti – jejích technologií, bohatství, ale i životních hodnot a filosofie obecně. Bude ekologicky šetrné chování jednou v módě, nebo ho budeme muset stále vynucovat pomocí státu? Co když brzy vymyslíme způsob, jak teplotu na Zemi spolehlivě regulovat dle libosti?

Dostáváme se dál. Má tedy vůbec smysl proti tomuto problému dnes bojovat? Není to trochu boj s větrnými mlýny, není to vyhazování peněz a brzdění společenského pokroku? Co se vyplatí – zabránit změnám klimatu za každou cenu? Víme kolik to bude stát a jestli se nám to vůbec povede? A nebo se raději přizpůsobit všemu co přijde a tímto směrem upnout svou pozornost, nasměrovat čas, odhodlání a peníze? Máme na stole nesmírně důležité téma, ale máme příliš málo příliš nepřesných podkladů pro naše rozhodnutí. Naše volba bude více volbou intuice a snad momentální nálady než racionální úvahou.

A nakonec ještě pár dalších otázek - čeho vůbec chceme dosáhnout? Dalšího technologického pokroku lidstva, nebo návratu k přírodě? Co budeme chtít v budoucnu, co budou chtít naši potomci? Hluboké lesy plné zvěře, nebo spíše ocení dobrou dálniční síť. Kdo co z toho chce dnes ? A proč to vlastně chce? Dohodneme se na společném zájmu? Co smíme udělat, jaká je naše role v přírodě?… Otázek přibývá a už jsme na půdě filosofické, kde každý má tak trochu pravdu a nikdo neví vše. Debata o klimatických změnách bude ještě dlouhá a teprve budoucnost dá odpovědi na některé otázky současnosti. Na jiné však, bohužel či bohudík, nedostaneme odpověď nikdy…