Názory vedené ideologií

Dávno tomu, co ještě změny klimatu byly předmětem zájmu pouze ekologické obce. V okamžiku, kdy přišly na přetřes otázky dalšího chování člověk k planetě, se celého problému chopily politické ideologie. Ty nejdůležitější ideologické vlivy na politiku boje s klimatickými změnami si nyní charakterizujeme:

Liberální postojke světu se zakládá na svobodě jednotlivce a volném trhu bez státních zásahů. Zastánci tohoto názoru se obávají, že se boj s klimatickou změnou stane záminkou pro regulaci a omezování lidské svobody, jíž považují za největší společenskou hodnotu. Uvědomují si, že jakékoliv řešení problému klimatických změn vyžaduje právě státní zásahy do tržního principu. Ty však jako liberálové odmítají a aby jim zabránili, snaží se problém raději bagatelizovat, či dokonce tvrdit, že vůbec neexistuje. Přiznání problému by je přivedlo do pasti. Museli by navrhnout jeho řešení, které by však zákonitě muselo být v rozporu s jejich liberálním postojem. Navíc by bylo možné existenci problému se změnami klimatu interpretovat jako selhání trhu, což také nepřipouštějí. Jejich logické myšlenkové postupy je však přivádějí do viditelného konfliktu se základními vědeckými poznatky.

Jedná se tedy daleko více o obhajobu svého ideologického přesvědčení, než o příspěvek k debatě o klimatu. Liberálové tvrdí, že debata o klimatu je ve skutečnosti debatou o svobodě (Klaus 2007), což je zřetelná snaha o odklon od vědecké povahy problému směrem k politické. Otázka zní, zda je pro nás přednější zdraví planety Země, nebo lidská svoboda. Hrozba, že bude problém klimatických změn zneužit k prosazeních různých politických a ekonomických cílů, skutečně existuje a už nyní je možné zaznamenat pochybné kroky, které se tváří jako klimatická opatření, ale ve skutečně nejspíš slouží ku prospěchu různým zájmovým skupinám.

Oproti tomuzelená ideologievelmi ostře kritizuje jakékoliv další počínání člověka ve vztahu k přírodě. Bohužel je často velmi pokrytecká, jelikož na jedné straně podporuje pokud možno útlum činnosti člověka na minimum, avšak odmítá připustit nezbytné snižování životní úrovně lidí, které je s tím spojené. Realizace řady ekologických opatření ve svém konečném důsledku vedla ještě k větší devastaci přírody než kdyby tato opatření nebyla provedena. Velice sporný je například přínos pěstování biopaliv a nacházíme i další nepříliš povedené produkty zelené politiky.

Kvalitní zelená politika musí být promyšlená a nepopulistická, což se ne vždy daří. V posledních letech výrazně vzrostl odpor vůči radikální ekologické politice, neboť tato působí často velmi destrukčně a neúčinně. Příkladem je odmítání jaderné energie, které ve svém důsledku vede k rozvoji ekologicky ještě méně příznivých zdrojů energie. Ekologická politika bývá někdy označována za moderní podobu levicové ideologie.