Ekologická etika

Problematika změn klimatu je jen jednou z částí obecnějšího problému lidstva a tím je vztah k životnímu prostředí obecně. Ten je předmětem spíše filosofických úvah. Jde o to, že lidé se mezi sebou liší v postoji k životnímu prostředí díky tomu, mají odlišený žebříček hodnot. Z toho vyplývá neshoda na tom, co nebo koho máme svými kroky vůči životnímu prostředí chránit. Naše postoje k životnímu prostředí označujeme jako ekologickou etiku.

Ekologických etik je několik typů. K jejich rozlišení docházíme odpovědí na otázku „Co je základní a nejvyšší hodnota?“ V chování lidí nacházíme tyto ekologické etiky:

I. Antropocentrická etika

vychází z představy, že východiskem pro hodnocení všeho ostatního je člověk. Jakékoliv hodnoty vznikají na základě lidských potřeb. Podle ní mají lidé právo žít ve zdravém prostředí, které tvoří příroda. Příroda má člověku sloužit a dle tohoto přístupu bychom se měli chovat tak, aby nám příroda mohla sloužit v nadále, v příštích generacích. Pokud už přírodu nějak chráníme, tak je to kvůli nám samotným, aby nám mohla nadále poskytovat zdroje. Dobré je to, co je a bude dobré pro lidstvo.

Ve své extrémní formě má tato etika podobu „arogantního antropocentrismu“ který nejen že bere za nejvyšší hodnotu člověka a jeho dobro, ale při svém chování nebere ohledy ani na další generace. Tento přístup prosazuje využívání všech přírodních zdrojů, neboť všechny jsou tu kvůli nám a máme na ně právo.

Na příkladu klimatických změn se antropocentrický přístup projevuje tím, že veškeré důsledky klimatické změny posuzujeme z hlediska toho, jak to bude výhodné pro nás jako lidstvo. Sledujeme možné ekonomické a společenské důsledky změn klimatu a na základě nich se pak rozhodujeme, jak se zachováme.
Tento princip vládne lidstvu od samého počátku a klíčovou roli hraje v našem rozhodování dodnes, přestože si to sami příliš nepřipouštíme!

II. Teocentrická etika

Dle ní je vše, co vytvořil člověk přirozeným důsledkem vůle Boží a v důsledku toho. Člověk by se měl chovat v souladu s vůlí Boží. O problematice definování vůle Boží se asi není třeba rozepisovat, takže snadno dojdeme k závěru, že teocentrická etika je svého druhu variací na antropocentrickou, protože Boží vůle je produktem lidské fantazie.

III. Biocentrická etika

vychází z úcty k života. Podle ní mají všechny organismy stejné právo na život a ten je také nejvyšší hodnotou světa, kterou je třeba chránit. Život každého organismu je to nejcennější, které je nadřazeno nad vším ostatním. Dobré je to, co je dobré pro zachování co největšího množství organismů.

Na příkladu změn klimatu taková etika znamená dělat to, co umožní přežití největšímu počtu zvířat (v extrémním podobě i rostlin). Pokud při otázce změn klimatu posuzujeme, jaké dopady bude mít na biodiverzitu a počet druhů a činíme tak proto, že těmto druhům přisuzujeme právo na život, je to biocentrismus.. V praxi to znamená, že se primárně snažíme zabránit vymírání např. ledních medvědů a dalších zvířat, bez ohledu na to, kolik to bude stát peněz a úsilí a jaké to bude mít dopady na jiné složky přírody či na člověka.

Biocentrická etika se prosazuje až v moderní společnosti. Projevuje se vznikem řady ekologických hnutí a např. nástupem vegetariánství.

IV. Ekoncentrická etika

vnímá jako nejdůležitější hodnotu prospěch celku. Cílem jejího konání je rovnováha ekosystémů na Zemi. Oproti biocentrické etice již netrvá na záchraně každého života, pokud to přispěje k fungování systému. Smrt tedy patří k životu a není tragédií. Celek je na globální úrovni celá planeta Země. Dobré je to, co je dobré pro celek.

Problémem této etiky je, že je poněkud obecná a abstraktní. Každý člověk ví, co to znamená zachraňovat život a rozdíl mezi živým a mrtvým organismem či druhem si představíme snadno. Jak ale rozeznat fungující celek od poškozeného je otázkou s do značné míry subjektivní odpovědí. Ekocentrická etika tak může být pojata velmi různorodě, tudíž nedává žádný konkrétní návod na chování.

Na příkladu změn klimatu se o ekocentrický postup snažíme tím, že posuzujeme ohrožení budoucích vazeb a procesů na Zemi. Sledujeme dopad klimatické změny na ekosystémy, ale i na další zemské sféry. Zajímá nás budoucí stav ledovců, vodstva nebo půdy, jakož i lidské společnosti. Jelikož se však představa o fungujícím celku mezi lidmi liší, není ekocentrický postup v otázce klimatických změn jednotný.