Aerosoly – regulátor oteplování?

Vedle skleníkových plynů existuje ještě jedna složka atmosféry, která ovlivňuje klima. Jsou to pevné částice, označované jako aerosoly. Pevných částic je více druhů, ale z hlediska klimatu jsou těmi nejdůležitějšími sloučeniny síry. Ty se do atmosféry dostávají jak přirozeně sopečnou činností, tak i díky člověku – spalováním fosilních paliv, zejména těch nekvalitních, jako je hnědé uhlí.

Tyto aerosoly v atmosféře podporují tvorbu oblačnosti, protože se na ně vážou vodní kapičky. Oblačnost pak působí jako odrážeč slunečních paprsků zpět do vesmíru, v důsledku čehož se Země spíše ochlazuje. Tento proces stál zřejmě za tím, že v letech 1940 až 1970 se Země dočasně přestala oteplovat. V té době vrcholilo vypouštění aerosolů do ovzduší vlivem elektráren a automobilismu, což se ukázalo jako silnější vliv, než měly skleníkové plyny.

V 70. letech však pod tlakem veřejnosti začal být kladen větší důraz na ochranu životního prostředí. Aerosoly totiž působily velmi škodlivě na život na Zemi, včetně člověka. Působily dýchací potíže a následně kyselé deště, které ničily lesy. Elektrárny začaly být odsiřovány a automobily získaly katalyzátory. Emise škodlivých aerosolů do atmosféry poklesla. Aerosoly se ze vzduchu poměrně rychle odstraňují, padají totiž k zemi společně s deštěm. Proto se brzy po omezení emisí jejich množství snížilo a atmosféra se snad i proto začala znovu oteplovat.

Nápady, že by se stávající problémy s oteplování daly vyřešit přísunem aerosolů do atmosféry sice byly, ale nejsou příliš reálné. Aerosol je ze své fyzikální podstaty škodlivou látkou, a proto je jednoznačně dobře, pokud je ho v ovzduší co nejméně.