Vzduchová hmota je množství vzduchu v troposféře, souměřitelné co do plošných rozměrů s velkými částmi moří a pevnin, které má zhruba stejné vlastnosti a pohybuje se ve směru všeobecné cirkulace atmosféry.
Vzduchová hmota vzniká v tzv. ohnisku, kde přijímá charakteristické vlastnosti. Změny vlastností vzduchových hmot, které jsou výsledkem jejich pohybu z jedné oblasti do druhé, se současně jeví jako tvoření nových vzduchových hmot. Toto se nazývá transformace vzduchových hmot, které má velký význam pro změny podmínek počasí.
Třídění vzduchových hmot
Existují dva druhy klasifikace vzduchových hmot, a to termická a geografická.
V termické klasifikaci se rozlišují:
- teplé vzduchové hmoty
- studené vzduchové hmoty
- místní vzduchové hmoty.
- stabilní vzduchovou hmotu
- instabilní vzduchovou hmotu.
Každý z těchto druhů se dále dělí na:
Teplá vzduchová hmota je taková, která při postupu nad danou zeměpisnou oblastí se postupně ochlazuje, protože její teplota neodpovídá podmínkám tepelné rovnováhy v dané oblasti.
Studená vzduchová hmota je taková, která při postupu do dané oblasti se ohřívá.
Místní vzduchová hmota je hmota, jež se nachází v dané oblasti delší dobu a má vlastnosti charakteristické právě pro tuto oblast a dané roční období. Změny jejích vlastností jsou velmi malé.
Stabilní se nazývá taková hmota, v níž je vertikální teplotní gradient (vypočítá se podobně jako tlakový gradient) menší než nasyceně adiabatický gradient, takže nevznikají výrazné vertikální konvekční pohyby vzduchu. Oblaky se tedy nevytváří. Největší stabilita je u hmot, u nichž je v celé spodní části inverzní rozdělení teploty s výškou.
Instabilní se nazývá vzduchová hmota, v níž teplota klesá s výškou rychleji než nasyceně adiabatický gradient, takže vzniká konvekce, která má za následek vytváření oblaků.
Při zeměpisné (geografické) klasifikaci se vzduchové hmoty rozlišují podle závislosti na zeměpisné oblasti, kde vznikly:
- arktický vzduch (AV)
- vzduch mírných šířek (VMŠ), také se nazývá polární vzduch (PV)
- tropický vzduch (TV)
- ekvatoriální vzduch (EV).
- mořský (nazývá se také maritimní (m), oceánský (o))
- pevninský (kontinentální (k)).
Každý z těchto druhů se dále dělí na:
Arktický vzduch se nazývá vzduchová hmota vzniklá za polárním kruhem.
Vzduch mírných zeměpisných šířek je vzduchová hmota vznikající v mírných zeměpisných šířkách.
Tropickým vzduchem se rozumí vzduchová hmota, která se vytváří v subtropických zeměpisných šířkách.
Ekvatoriálním vzduchem se rozumí vzduchová hmota, která se tvoří v tropických šířkách. Do Evropy neproniká.
Charakteristiky teplých vzduchových hmot
Teplá stabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje zpravidla v chladné polovině roku při vpádu mTV nebo mPV nad pevninu. Charakteristické počasí v této hmotě: souvislé oblaky druhu stratus nebo stratocumulus, někdy z nich vypadávají srážky. Denní chod meteorologických prvků je velmi nevýrazný, někdy se dokonce díky značné advekci pozoruje v noci oteplení.
Teplá instabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje především v létě, v blízkosti pobřeží i v zimě (při vpádu mTV a kTV). Charakteristické počasí v této vzduchové hmotě: oblaky druhu cumulus a cumulonimbus, deště a často bouřky. Denní chod meteorologických prvků je výraznější než u stabilní hmoty, ale není moc velký.
Charakteristiky studených vzduchových hmot
Studená stabilní vzduchová hmota se nad pevninami vyskytuje především v zimě při vpádu kPV a kAV. Charakteristické počasí v této hmotě: bezoblačné, mrazivé, jsou pozorovány radiační mlhy. Denní chod meteorologických prvků je podstatně větší než v teplé stabilní hmotě, ale menší než v hmotách instabilních.
Studená instabilní vzduchová hmota se nad pevninami pozoruje zpravidla v teplé polovině roku při vpádu mPV a mAV nad pevninu. Charakteristické počasí: oblaky druhu cumulus a cumulonimbus, přeháňky. V noci je v přízemní vrstvě vzduchová hmota stabilní. Denní chod meteorologických prvků je velmi výrazný, např. rozdíl teplot mezi dnem a nocí může dosáhnout 10 – 15°C.