Všeobecná cirkulace atmosféry je systém stálých vzdušných proudění velkého měřítka (rozměry kontinentů a oceánů) od zemského povrchu do spodní mezosféry. Hlavní faktory, které ovlivňují tuto cirkulaci jsou: sluneční záření, Coriolisova síla, tření, nerovnoměrný zemský povrch. V případě stejnorodé nerotující Země by se vlivem slunečního záření na rovníku vytvořila oblast nižšího tlaku vzduchu, na pólech oblast tlaku vyššího. Všeobecná cirkulace atmosféry se vyznačuje těmito zákonitostmi:
- má převážně vírový charakter
- převládají horizontální proudy nad vertikálními
- převládá zonální proudění (podél rovnoběžek) nad meridionálním (podél poledníků)
- proudění je nestacionární
- směr a rychlost proudění se v různých vrstvách atmosféry mění
- směr a rychlost proudění se mění s roční dobou.
V tropických šířkách dochází k přebytku energie, která je transportována od rovníku k subtropům. Toto proudění se nazývá „Hadleyho buňka“. Tuto buňku ovlivňuje malá Coriolisova síla, velmi výrazná konvekce.
Pásmo nízkého tlaku vzduchu s tvorbou kupovité oblačnosti se nazývá „Tropická zóna konvergence“. Tato zóna se během roku posunuje v závislosti na poloze Slunce v rozsahu asi 40°.
Nejdůležitější proudění ve všeobecné cirkulaci atmosféry jsou pasáty, antipasáty, monzuny:
Pasáty jsou silné, stálé severovýchodní a jihovýchodní větry vanoucí z oblasti vysokého tlaku v subtropech k rovníku.
Antipasáty zajišťují odtok vzduchu ve výšce od rovníku k subtropům.
Monzuny jsou stálá vzdušná proudění sezónního charakteru nad velkými částmi zemského povrchu. Hlavní monzunová oblast je přední Indie a východní Asie.
Cirkulace v mimotropických šířkách se dělí na:
- zonální typ – přenos vzduchu ve směru západ – východ (podél rovnoběžek)
- meridionální typ – přenos vzduchu podél poledníků
Na náčrtku je znázorněna všeobecná cirkulace atmosféry; šipkami je vyznačen směr proudění.
Vysvětlivky:
H - vysoký tlak
L – nízký tlak
1 – Hadleyova buňka
2 – Ferrelova buňka
3 – Polární buňka