Na synoptických mapách se zaznamenávají pomocí číselných hodnot, šifer nebo symbolů výsledky pozorování synoptických nebo aerologických stanic z téhož synoptického termínu. Polohy jednotlivých stanic jsou na mapách vyznačeny tzv. staničními kroužky, kolem nichž se zakreslují mezinárodně dohodnutým způsobem výsledky meteorologických pozorování. Synoptické mapy mívají měřítko od 1:2,5 mil. do 1:30 mil. a dělí se na mapy přízemní a výškové.
Přízemní mapy jsou sestaveny z údajů sítě přízemních meteorologických stanic; údaje v nich zakreslené se však nevztahují přímo k zemskému povrchu, protože čidla meteorologických přístrojů jsou umístěna v různých výškách nad povrchem, tlak vzduchu je redukován na hladinu moře.
Na Výškových mapách (aerologických mapách) jsou znázorněny meteorologické prvky, které se vztahují k určité izobarické hladině ve volné atmosféře (zpravidla hladiny 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20, a 10 hPa), k určité atmosférické vrstvě, popř. ke konstantní nadmořské výšce.
Analýza synoptické mapy
Základním rysem synoptické analýzy je porovnávání charakteristik počasí nanesených na povětrnostní mapě. Porovnávají se:- hodnoty jedné meteorologické charakteristiky v rozdílných bodech, výškách v určitém časovém momentě
- hodnoty rozdílných meteorologických charakteristik v jednom bodě, v různých bodech a v různých výškách v určitém čase
- hodnoty jednoho anebo rozdílných meteorologických prvků v časových momentech následujících po sobě v jednom i v různých bodech.
Základními principy synoptické analýzy jsou:
- Komplexnost analýzy – charakteristiky počasí se neanalyzují izolované, ale bere se do úvahy jejich vzájemná spojitost a podmíněnost
- Trojrozměrnost analýzy – vlastnosti atmosféry se zkoumají na rozdílných výškových hladinách (troposféra a spodní stratosféra)
- Časová následnost analýzy – děje, které se odehrávají v atmosféře, trvají obyčejně dlouho a mohou se sledovat na mapách počasí, které následují za sebou. Při správné analýze se nemůže narušit logická posloupnost rozvoje atmosférických dějů.
V závislosti na úlohách, mohou být rozměry území, pro které se sestavují povětrnostní mapy, různé. Od map pokrývajících jednotlivé polokoule, po mapy zahrnující velmi malé území (oblastní synoptické mapy). Čím je toto území menší, tím častěji se sestavují tyto mapy. Sestavování map se dělá ve třech krocích. Cílem první úlohy je mapu zpřehlednit, v druhé úloze se určuje vývoj a přemisťování synoptických objektů, ve třetí se počítají pomocné charakteristiky, např.: horizontální gradienty tlaku vzduchu.