Atmosférická fronta je pásmo styku různých vzduchových hmot v atmosféře. V podstatě jde o tenkou přechodovou vrstvu vyznačující se velkými prostorovými změnami hustoty, teploty, vlhkosti, popř. i dalších meteorologických prvků. Různé vzduchové hmoty však nejsou vždy odděleny frontami. V některých případech, kdy přechod od jedné vzduchové hmoty ke druhé není moc výrazný, na povětrnostních mapách čáru fronty nelze určit. Proto se kreslí ve tvaru jednotlivých větví.
Ve vertikální ploše tvoří přechodová zóna nakloněnou úzkou vrstvu o tloušťce několika stovek metrů. Pro zjednodušení se často nahrazuje přechodová vrstva plochou a čára fronty je průsečnicí této plochy se zemským povrchem. Její délka se pohybuje okolo 100 až 1000 km. Sklon frontální plochy je velmi malý – pohybuje se okolo 0,5°. Tato hodnota se ovšem za různých podmínek trochu mění. Sklon se určuje Margulesovým vzorcem.
Třídění atmosférických front
Atmosférické fronty se klasifikují podle různých hledisek.V závislosti na horizontálních a vertikálních rozměrech a podmínek cirkulace se rozlišují:
- základní (hlavní) fronty – dosahují délek tisíců kilometrů
- podružné fronty – obvykle mají menší délku
- čáry instability - pásy konvekční oblačnosti
V závislosti na maximální výšce, v níž ještě lze určit frontální rozhraní:
- troposférické fronty
- přízemní fronty
- výškové fronty
Podle charakteru přesunu frontální čáry se rozlišují:
- teplé fronty
- studené fronty
- okluzní fronty
- stacionární fronty
Teplá fronta
Postupuje-li relativně teplejší vzduchová hmota v horizontálním směru a zatlačuje studený vzduch, nastupující lehčí vzduch vykluzuje po ustupujícím klínu těžšího studeného vzduchu pomalu vzhůru a na jejich styčné ploše se tvoří teplá fronta.
Při výkluzných pohybech teplého vzduchu dochází k jeho rozpínání a ochlazování, relativní vlhkost vzrůstá a v určité výšce dochází ke kondenzaci vodní páry. Postupuje-li teplá fronta směrem k pozorovateli, objeví se nejprve vysoká oblačnost duhu cirrus a cirrostratus (ve výškách kolem 7 km). S přibližující se frontou klesá základna oblačnosti do výšky 2-7 km a oblaky druhu cirrostratus přecházejí v altostratus. Z těchto oblaků začínají vypadávat srážky dosahující zemského povrchu. Oblačný systém uzavírají oblaky druhu nimbostratus s velmi nízkými základnami. Tyto fronty se projevují trvalejšími srážkami a jsou výraznější v zimě než v létě.
Schéma celkového průběhu počasí při přechodu teplé fronty
Studená fronta
O studenou frontu se jedná v případě, když studenější vzduch vytlačuje teplejší vzduchovou hmotu.
Teplý vzduch se při nuceném výstupu, podobně jako u teplé fronty, rozpíná a ochlazuje, až dojde k jeho kondenzaci. Studené fronty se dělí na dva druhy.
Studené fronty prvního druhu, které se projevují mírněji a srážkové pásmo bývá široké 200 až 300 km a má charakter přeháněk. Sled oblaků je opačný než u teplé fronty. Nejdříve se pozorují cumulonimby, které přecházejí ve vrstevnaté oblaky druhu nimbostratus a stratus, dále altostratus a cirrostratus.
Studené fronty druhého druhu se projevují větší intenzitou a srážky vypadávají po dobu asi 30 až 60 minut. Intenzita bývá rozdílná, ale běžně se vyskytují případy s úhrnem přes 30 mm. Po přechodu přes frontální čáru se brzy vyjasní a vyskytuje se pouze proměnlivá konvekční oblačnost (oblaky druhu cumulus).
Schéma celkového průběhu počasí při přechodu studené fronty
Okluzní fronta
Protože studená fronta postupuje rychleji než teplá fronta, časem ji dožene, spojí se u zemského povrchu dvě studené vzduchové hmoty. Jedna, která postupovala před studenou frontou, a druhá, která postupovala za studenou frontou. Teplý vzduch, který ležel mezi oběma frontami, je vytlačen vzhůru nad zemský povrch.
Schéma celkového průběhu počasí při přechodu okluzní fronty
Je-li vzduchová hmota, která původně postupovala za studenou frontou, teplejší než vzduchová hmota před teplou frontou, vzniká okluzní teplá fronta (neboli teplá okluze). Tato fronta se projevuje podobně jako fronta teplá. Je-li vzduchová hmota za studenou frontou chladnější než vzduchové hmota před teplou frontou, vzniká okluzní studená fronta (neboli studená okluze). Tato fronta se v našich zeměpisných šířkách vyskytuje jen v letním období a projevuje se podobně jako fronta studená.
Stacionární fronta
Pokud se fronta mezi pozorovacími termíny podstatně nepřemisťuje, jedná se o stacionární frontu. Je to možné tehdy, když se složky větru kolmé na čáru fronty ohýbají nebo mají opačný směr. Tyto fronty zůstávají téměř bez pohybu jen poměrně krátkou dobu. Nejčastěji se její jednotlivé části začnou pohybovat. V jednotlivých úsecích potom stacionární fronta přejímá charakter teplé fronty nebo studené fronty.